Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno. „Jsem papež!“ „Papež, papež,“ brouká si pod vousy svatý Petr. „Lituji, nemám nikoho toho jména ve své knize zaneseného.“ „Ale, ale . . . já jsem byl přece zástupce Boha na zemi!“ Svatý Petr, překvapen: „Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl.“ Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: „Já jsem byl hlavou katolické církve!“ „Katolická církev ... to jsem nikdy neslyšel,“ na to svatý Petr. „Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa.“ Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: „Poslyš, tady je jeden, ten říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?“ „Nee,“ odpoví Bůh. „Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše. Ježíííši!“ Ježíš přiběhne: „No, otče, co je, co se děje?“ Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci. „Moment,“ řekne Ježíš, „půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky.“ Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo: „Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten kroužek rybářů, který jsem před 2000 lety založil?“ „Tak ten ještě existuje!!!“
Pepíček stoji před tabulí a řeší velice zapeklitou úlohu. Moc mu to nejde a pořád si plive na ruku a sliny si vtírá do vlasů.
Učitelka je z toho na prášky a ptá se: "Proč si proboha pořád slintáš na hlavu?
"Ale, včera jsem slyšel mamku, jak říká tátovi: Nasliň si hlavičku, uvidíš, že ti to půjde líp..."
Muž so ženou ležia v posteli. Muža začalo smädiť, a keďže ležal pri stene, opatrne prekročuje ženu. Tá, mysliac si, že sa chce milovať hovorí: Počkaj, syn ešte nespí. Po troch minútach muž znova skúša prejsť cez ženu, lebo ho hrozne smädí. Žena hovorí: Vravela som Ti, že počkaj, kým malý zaspí. Muž ešte chvíľu čaká, ale potom rezolútne vstane. Ide do kuchyne, chce sa napiť vody z vodovodu, ale voda netečie. Zúfalý vytiahne z chladničky šampanské. Žena počuje buchnúť zátku a kričí: Čo tam preboha robíš? A na to syn: Vidíš, nechcela si mu dať , tak sa zastrelil….“
Klatovcan še výbere na vyľet do New Yorku.Pridze na zastávku a pýta sebe ľistek do New Yorku.Predavacka mu hutori:to musíce ísc do košicoch a tam Vám ľistek predaju.Pridze Klatovčan do Košicoch a pýta sebe ľistek do New Yorku.Predavacka mu hutori:to musíce ísc do Bratislavy a tam Vám ľistek predaju.Pridze do Bratislavy a zas sebe pýta ľistek do New Yorku.Predavacka mu hutori:táto musíte ísť do Viedne a tam Vám predaju.Pridze Klatovčan do Viedne na letisko a hutori:Guten tag,ein ľistek do New Yorku.A tam mu hovoria:tak to musíte ísť do Paríža a tam dostanete lístok do New Yorku.Klatovcan už je v Paríži na letisku a konečne už má ľistek na let do New Yorku.Pridze do New Yorku 2 týždne vyľetu prešli a idze naspec domov do Klatova.Pridze na ľetisko v New Yorku a pýta sebe jeden ľistek do Klatova.A Predavacka mu hutori:do Vyšneho či Nižneho Klatova
Prvý den
Boh stvoril kravu a povedal:
"Musís íst na pole a po celý den budes vo velkej
horúcave
pracovat, mat mladé a dávat mlieko cloveku. Dám ti na to 60 rokov
zivota."
Krava odpovedala:
"Taký tvrdý zivot je velmi dlhý. Nechaj ma zit len 20
rokov,
zostávajúcich 40 ti vrátím." A Boh súhlasil.
Druhý den
Boh stvoril psa a povedal:
Budes celý den sediet pri dverách domu tvojho pána a stekat na
kazdého,
kdo pôjde okolo. Dám ti na to 20 rokov zivota."
Pes odpovedall:
"Stekat na kazdého dvadsat rokov je velmi tazký údel.Daj mi len10
rokov a
tých zostávajúcich 10 ti vrátím."
A Boh súhlasil.
Tretí den
Boh stvoril opicu a povedal: "Bav cloveka, rob hlúpe veci a
donút ludí smiat sa. Más na to 20 rokov zivota."
Opice bola proti:
" Dvadsat rokov mám zo seba robit blázna? Ani náhodou.
Pes
ti vrátil 10 rokov, ja ti ich vrátim tiez." A Boh súhlasil.
Stvrtý den
Boh stvoril cloveka a povedal: Spi, jedz, zabávaj sa, miluj sa a
uzívaj
si zivota.Nerob nic, len sa bav. Dám ti na to 20 rokov zivota." C
lovek
vykríkol:
"Coze, len 20 rokov? Nie, nie, to nejde. Pozri sa,Boze, urobíme to
takto.
Krava ti vrátila 40 rokov, pes 10 a opica tiez 10rokov. S mojimi 20
je to
spolu 80 rokov.
Súhlasís?"
Boh súhlasil.
Od tej doby clovek prvých dvadsat rokov spí, je,
zabáva sa, miluje sa a uzíva si zivota a o nic sa nestará.
Dalsích
styridsat rokov drie ako vôl, aby uzivil svoju rodinu. Potom desat
rokov
zo seba robí šaška pre pobavenie svojich vnúcat.
A posledných desat rokov je to starý hundros, ktorý
steká po vsetkých ludoch naokolo.