Víte, proč nechtějí uprchlíci zůstávat v ČR?
Protože zjistili, že tady vaříme turky.
Máme na chatě v kůlničce na dříví sršně. Teda, u sršňů v kůlničce máme dřevo. Ještě přesněji, sršni mají v kůlničce naše dřevo. Své dřevo tam mají, abych byl úplně přesný. Ve své kůlničce mají své dřevo.
Když jsem do té kůlničky doskládával další dřevo, abych sršně uplatil, praštil jsem polínkem do té stěny s jejich hnízdem.
Jediná věc, která mě překvapila víc než jejich schopnost ve vteřině evakuovat to hnízdo, byla moje schopnost v půlvteřině evakuovat kůlničku.
Zatímco ale sršni zaujali bojovou formaci za hlasitého bzučení, já jsem zaujal útěkovou formaci za hlasitého skučení.
Zkoušel jsem potom hledat na internetu nějaké informace, jak je přemluvit k odstěhování.
Nejjistější se zdá být počkat do jara — prý se každý rok stěhují kvůli hrozbě parazitů. Když počkám do jara, přestěhují se do chaty a kůlničku nám vrátí. A to je fér.
Ona ta stránka, co jsem našel, byla vůbec spíš na straně sršňů.
Že prý když si na vás sednou, tak nechtějí útočit, jenom si vás oňufávají, jestli se jim budete líbit. Obávám se, že varianta „ne“ je stejně špatná jako „ano“.
Jejich jed je prý slabší než vosí. Kdyby byl člověk krysa (a kdo z nás tak trochu není, že jo), snese až tři bodnutí. Která navíc bolí víc než vosí, protože jed sršňů obsahuje víc acetylcholinu. A to je špatný.
Jo, a umí ho stříknout na vzdálenost až čtyř centimetrů. Ideálně do oka.
Ale jinak jsou to dobráci, utěšovala ta stránka. Hrozně pracovití, ani v noci nespí.
Fakt díky za uklidnění, stejně jsem nechtěl dneska jít spát.
A nízká teplota jim nevadí. I při teplotě kolem pěti stupňů si dovedou teplo vyrobit a připravit se na akci. Tím je myšlen útok.
A užiteční. Těch 700 kousků, co žije v tom hnízdě (COŽE!!!!!), prý sní za den až kilo otravných much, komárů, ovádů a jiné havěti, která vás obtěžuje.
Kilo!!!
Předpokládám, že si poradí i se zajícem nebo batoletem od sousedů.
A jsou klidní až flegmatičtí - jedna z mála věcí, co je naštve, je, když jim přijdete moc blízko k hnízdu. Nikdo ale prý neví, co takový sršeň považuje za příliš blízko. Socially awkward sršeň prý i tři metry. Čtyři, když navážete oční kontakt.
Další věc, co je irituje, je mávání rukama. I když se třeba zkoušíte jenom vzdát.
Jsou super. Mám je vlastně docela rád.
Svadobná noc. Mladomanžel pripravuje ženušku na stratu panenstva:
- Miláčik, teraz ťa to bude trošku bolieť, no potom ti bude veľmi fajn.
Po hodnej chvíli sexu sa mladomanželka pýta:
- Miláčik, kedy ma to už bude bolieť?
- O chvíľku! - drsno hovorí mladomanžel - Len čo skončím a dám ti po papuli!
Popoluška je už stará, chudobná a osamelá. Jedného dňa, keď sedí v húpacom kresle a na kolenách má svojho čierneho kocúra, sa zjaví dobrá víla.
- Popoluška, kedže si bola celý život dobrá, tak ti splním tri želania. Aké je tvoje prvé želanie?
- Chcem byť taká krásna ako zamlada. Želanie sa splní.
- Chcem byť opäť bohatá. Víla splní aj toto želanie.
- Chcem, aby sa z môjho kocúra stal krásny a mladý princ. Víla splnila všetky želania a odišla. Krásny princ sa otočí k Popoluške a hovorí:
- Stavím sa, že teraz lutuješ, že si ma nechala vykastrovať.
Mara kope na poli zemiaky. Ako ich tak kope ide okolo Fero, zbadá ju zohnutú, podíde k nej, zdvihne jej sukňu a zozadu jej ho tam našróbuje. Mara neprerušujúc robotu sa letargicky opýta:
- To si ty Fero?
- Ja, Marka, ja.
- A kam ideš?
- Do lesa, Marka.
- A to sa musíš j***ť rovno cezo mňa?
