Heslo workoholikov:Najprv práca, potom práca.
Pristúpi chlapík k bankovej prepážke: “Môžem si tu otvoriť účet?” “Aký typ účtu by ste si, pane, predstavovali?” pýta sa úradníčka. “To je snáď jedno, ku*va!” “Pardon, pane?! Zrejme som zle počula!” “Povedal som, že je to ku*va jedno! Proste nejaký poje*aný účet!” “Takéto výrazy tu, pane, nemôžete používať!” “Do p*či, aké výrazy?!” Dialóg sa ešte chvíľku podobne rozvíja, až úradníčka stratí trpezlivosť a zavolá manažéra. Manažér prichádza k zákazníkovi: “Nejaký problém, pane?” “Ku*va, akýže problém! Akurát som trhol v Lote zaj*baných desať melónov a chcem si tu proste otvoriť jeden obyčajný poje*aný účet!” “Aaaaha, usmeje sa milo manažér a táto stará p*ča vám tu ku*ví náladu, čo?”
Príde mladý indiánsky bojovník k náčelníkovi kmeňa a vraví :
-Chcem sa oženiť !
-Nedbám, no ty ešte nevieš čo ako treba so ženou robiť. Tak choď za osadu, tam je taký bútľavý strom s neveľkou dierkou, tam si to najprv natrénuj…
Stalo sa. Po svadbe ide mladý indiánsky bojovník so svojou mladou manželkou do vigvamu. Ako si ľahnú, udrie ju celou silou niekoľko ráz po ritke. Mladá žena zaplače:
-Čo to robíš ?
-Len pekne lež ! Ja som sa to už naučil. Najprv treba osy vyhnať…
Porod ještěrky
Pokud vychováváš děti (nebo jsi dítětem někdy byl), a prožil sis pet syndrom, včetně pohřbu zlaté rybky do splachovací toalety, určitě se zasměješ následujícímu příběhu.
Shrnutí: Musel jsem navštívit se synovou ještěrkou zvěrolékaře. Stalo se to takto: Jednoho dne, hned po večeři, za mnou přišel náš syn a řekl mi, že se děje „něco špatného“ s jednou z ještěrek, které vězní ve svém pokoji. „Leží tam a vypadá, že je nemocný,“ řekl mně. „Vážně, tati. Mohl by ses na něj podívat?“ Nasadil jsem do tváře svůj nejlepší výraz léčitele ještěrek a následoval jsem jej do jeho ložnice. Jedna z malých ještěrek skutečně ležela na zádech a vypadala, že se s ní něco děje. Okamžitě jsem věděl co nám udělat. „Miláčku“, zavolal jsem, „pojď se podívat na tu ještěrku!“ „Ach můj bože!“ zvolala manželka. „Myslím, že bude rodit.“ „Cože?,“ podivil se syn. „Jmenují se Bert a Ernie, mami“. Mě to pobouřilo stejně jako našeho syna. „Hej, jak je to možné? Myslím že jsme řekli, že nechceme, aby se rozmnožovali“, řekl jsem vyčítavě manželce. „No, a co chceš, abych s tím dělala, vyvěsila v jejich kleci ceduli?“ zeptala se (mám pocit, že jsem to řekla sarkasticky!) „To tedy ne, bylo nám řečeno, že kupujeme dva chlapce!“ "Ano, Berta a Ernieho!“ souhlasil syn. „Hm, u některých samců se to těžko pozná, však víš“ informovala mě (opět se sarkasmem!). Teď už se shromáždila kolem ještěrky celá naše rodina. Pokrčil jsem rameny a rozhodl se ze situace vytěžit to nejlepší. „Děti, to bude báječný zážitek,“ oznámil jsem. „Budeme svědky zázraku zrození nového života.“ „Odporné!“ ječeli všichni. Všichni jsme zírali na pacienta. Po velkém úsilí se objevilo něco jako malinkatá nožka, která však za okamžik zmizela. „Nedělá moc velké pokroky,“ poznamenal jsem. „To malé je ve špatné poloze“, šeptla manželka zděšeně. „Něco, tati, udělej!“ naléhal syn. „Dobrá, dobrá.“ Štítivě jsem natáhl ruku a chytil nožičku, když se zase ukázala, a jemně za ni popotáhl. Zmizela. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem. „Mám zavolat pohotovost?“ zeptala se nejstarší dcera. „Možná by se jim podařilo nám naše trauma rozmluvit.“ (Všímáš si jak všechny osoby ženského pohlaví v mé domácnosti jsou stejné?). „Vezmeme Ernieho k veterináři,“ řekl jsem zasmušile. Syn si v autě položil klec na klín a jeli jsme. „Dýchej zhluboka, Ernie, zhluboka dýchej,“ naléhal syn na ještěrku. Veterinář si vzal Ernieho do ordinace a zkoumal malé zvířátko pomocí lupy. „Co myslíte, doktore, císařský řez?" navrhoval jsem znalecky. „Velice zajímavé", šeptal si pod vousy. „Pane a paní Cameronová, mohu s Vámi na chvíli mluvit soukromě?“ Polkl jsem a kývl na syna, aby šel ven z ordinace. „Bude Ernie v pořádku?“ zeptala se manželka. „Ale jo, perfektně,“ ujistil nás veterinář. „Tato ještěrka nerodí. Abych řekl pravdu, k tomu NIKDY nedojde. Ernie je chlapec. Víte, Ernie je mladý sameček. A příležitostně, když dospívá, jako všichni mladí samci.. um …. Um …. Masturbuje. Začervenal se a podíval se na mou manželku. Byli jsme zticha a snažili jsme si to srovnat v hlavách. „Takže, Ernie byl prostě jenom … jenom … vzrušený“, vyjádřila se manželka. „Přesně tak,“ odpověděl veterinář a bylo na něm vidět jak se mu ulevilo z toho, že jsme pochopili. Další chvíle ticha. Pak se má zlomyslná, krutá manželka začala chichtat. Chichtala se čím dál víc. A pak se začala skutečně hlasitě smát. Smíchy slzela. „On prostě … Vidím jak tahals za jeho … jeho … maličkého …“ Smála se tak, že začala lapat po dechu. „To by stačilo“, varoval jsem ji. Poděkovali jsme veterináři, chvatně nacpali ještěrku a syna do auta … Byl velice rád, že s ještěrkou je všechno v pořádku. „Vím, tati, že je ti Ernie skutečně vděčný za to, cos pro něj udělal,“ řekl mi syn. „To tedy ano, to si ani nedovedeš představit“, souhlasila manželka a znovu se hlasitě rozesmála. Dvě ještěrky: 140 € Jedna klec: 50 € Návštěva veterináře: 30 €. Vzpomínka na to, jak manžel tahal ještěrku za pinďoura: K nezaplacení! Poučení z příběhu: Dávej pozor na hodině biologie. Ještěrky kladou vajíčka!
Kupuje hospodár nového kohúta. Predavač mu hovorí:
- Pozor, je to strašný nenásytník!
Hospodár vypustí kohúta na dvor a ide spať. Ráno vyjde von a pozerá. Všetky sliepky úplne zodraté a kohút prešľapuje maškrtne okolo plotu. Hospodár mu hovorí:
- Kohútik, šetri sa, praskne ti srdiečko a bude s tebou koniec!
Druhý deň vstane, vyjde von a pozerá: sliepky, kačice aj husy sú úplne hotové. Tak mu zase dohovára:
- Kohútik, šetri sa...
Tretí deň vyjde von a vidí, že aj veveričky majú dosť a kohútik pri plote, nožičky hore, nehýbe sa a nad ním už krúžia supi. Pristúpi k nemu so slzou v oku a hovorí:
- Vidíš, kohútik, nešetril si sa a ako to dopadlo!
Kohútik otvorí očko a hovorí:
- Ak mi vyplašíš tých supov, tak pretiahnem teba!
Chlap letí do Chicaga a jeho soused je celý vyklepaný,nervózní,tak se ho ptá,jestli se bojí létat.
“Ale ne,přeložili mne do Chicaga. To je strašné město - gangy,násilí,korupce. Vždyť mne tam zabijí s celou rodinou!”
“To si nesmíte tak brát. Najdete si dům ve slušné čtvrti,děti pošlete do soukromé školy a uvidíte,že to bude dobrý.” uklidňuje ho chlápek “Já takhle v Chicagu žiju už třicet let.”
“No,to jste mne uklidnil. A čím se vlastně živíte?”
“Já jsem pravej střelec na náklaďáku s pivem.”
Dostane sa Karol do neba. Na raňajky dostane biely jogurt a pečivo. Karol pozrie dolu do pekla a tam majú salámy, syry, pašteky. Tak si zje ten svoj jogurt. Na obed zase dostane jogurt a pečivo. Pozrie dolu do pekla a tam sa im stoly prehýbajú, majú tam veľké myši, prasatá, ryby. Tak zasa nič nehovorí a zje si ten svoj jogurt. No a na večeru zasa dostane jogurt s pečivom a zasa v pekle majú torty, rezne, zemiaky. Tak to mu už nedá a spýta sa Pána Boha.
- Prečo my máme stále len jogurty a pečivo a v pekle majú samé dobroty?
A on mu odpovedá:
- Nuž Karolko, myslím si, pre dvoch sa neoplatí variť.
