Učiteľka na základnej škole sa pýta – koľko zmyslov má človek? Anička odpovedá – Päť – zrak, sluh, hmat, čuh a šmak. Dežinko sa pridáva – “Moj ocec ma ľem štyri.” Učiteľka – vysvetli nám to, Dežinko! Dežinko odpovedá – Včera večar som čul jak macer hvari – “Ta co, Gejza, už nemáš šmak ???”
Fico zomrel a dostal sa pred nebeskú branú.
Keď ho svätý Peter zbadal, usmial sa a vitá ho:
- Ale pán Fico, vitajte. Mate na vyber, buď pôjdete k nám, alebo si môžete vybrať dolu peklo.
Fico nazrie za branú a vidí anjelikov ako sa prechádzajú po lúke, ale cele mu to príde také nudne a nezáživné.
Povedal teda, že ešte uvidí, že sa chce pozrieť dolu.
Zíde do pekla, tam ho čert zoberie a povodí ho po miestnostiach. Všade sa zuruje, kozate ženské hore bez nosia
Šampanské a kaviár, whisky tečie prúdom.
Fico sa zaškerí a zakričí hore:
- Hej vy tam, nemusíte ma čakať, tu je to 100x lepšie!
V tej chvíli ho čerti schmatnú, hodia ho do kotla a už aj horí pod nim veľká vatra.
Fico sa zľakne a kričí:
- Čo to robíte vy idioti, kde sú ženské, šampanské, kaviár a whisky?
Lucifer sa zaškerí:
- To bola kampaň zlatko, už mame po voľbách!
POSÚVANIE DÔCHODKOVÉHO VEKU.
Idem z práce. Mám 73 rokov.Musím ísť vlakom, pretože som
o vodičák prišiel ako zdravotne nespôsobilý.Potom, čo
mi vo vlaku cvikne lístok sprievodca s načúvacím prístrojom a
silnými dioptriami, vystupujem.
Vystupujem veľmi opatrne. Mám totiž len jedno oko.
To pravé mi vypichol 70-ročný očný chirurg pri odstraňovaní
šedého zákalu, keď sa mu triasli ruky, pretože mal Parkinsona.
Z lokomotívy vyťahujú strojvedúceho na invalidnom vozíku.
Prechádzam staničnou halou, ktorú stráži hrbatý policajt, ktorý sa práve
pomočil.Opäť to nestihol.
Vychádzam von a idem na električku.Vodička žiada cestujúcich, aby jej
povedali, kde má zastaviť, pretože trpí
stratou pamäti.
Vystupujem a mám hlad. V reštaurácii mi čašník oznamuje, že jedlo dostanem,
ak sa podarí dostať kuchára z kómy.
Objednávam si pivo, ale čašník kvôli trasľavým rukám polovičku vyleje, než
dôjde k môjmu stolu.Chcem zaplatiť, ale čašník nerozozná päťku od desiatky a
nemôžeme prísť na to, koľko má vlastne vrátiť peňazí.
Pomáhame si kalkulačkou v mobile s veľkým displejom pre seniorov.
Idem domov.
Moje deti vo veku 48 a 50 rokov sa ma pýtajú, či by som im nepomohol nájsť
akúkoľvek prácu ?
Nie, deti moje, na to ste ešte príliš mladí.
Ešte pracujeme MY.
Večer idem do Národného divadla na Labutie jazero.
Beriem si radšej Pampersky, aby som to vydržal.
Predstavenie je hneď v prvom dejstve zrušené, pretože 68-ročná baletka,
predstaviteľka hlavnej role, padá a láme si krčok bedrového kĺbu.
Vraciam se domov. Odložím obe protézy.
Pustím si televíziu a sledujem celoštátne oslavy narodenín prezidenta
Kisku, ktorý sa k našej radosti a v plnej sile, zdravia a sviežosti
dožíva 120 rokov.
Porod ještěrky
Pokud vychováváš děti (nebo jsi dítětem někdy byl), a prožil sis pet syndrom, včetně pohřbu zlaté rybky do splachovací toalety, určitě se zasměješ následujícímu příběhu.
Shrnutí: Musel jsem navštívit se synovou ještěrkou zvěrolékaře. Stalo se to takto: Jednoho dne, hned po večeři, za mnou přišel náš syn a řekl mi, že se děje „něco špatného“ s jednou z ještěrek, které vězní ve svém pokoji. „Leží tam a vypadá, že je nemocný,“ řekl mně. „Vážně, tati. Mohl by ses na něj podívat?“ Nasadil jsem do tváře svůj nejlepší výraz léčitele ještěrek a následoval jsem jej do jeho ložnice. Jedna z malých ještěrek skutečně ležela na zádech a vypadala, že se s ní něco děje. Okamžitě jsem věděl co nám udělat. „Miláčku“, zavolal jsem, „pojď se podívat na tu ještěrku!“ „Ach můj bože!“ zvolala manželka. „Myslím, že bude rodit.“ „Cože?,“ podivil se syn. „Jmenují se Bert a Ernie, mami“. Mě to pobouřilo stejně jako našeho syna. „Hej, jak je to možné? Myslím že jsme řekli, že nechceme, aby se rozmnožovali“, řekl jsem vyčítavě manželce. „No, a co chceš, abych s tím dělala, vyvěsila v jejich kleci ceduli?“ zeptala se (mám pocit, že jsem to řekla sarkasticky!) „To tedy ne, bylo nám řečeno, že kupujeme dva chlapce!“ "Ano, Berta a Ernieho!“ souhlasil syn. „Hm, u některých samců se to těžko pozná, však víš“ informovala mě (opět se sarkasmem!). Teď už se shromáždila kolem ještěrky celá naše rodina. Pokrčil jsem rameny a rozhodl se ze situace vytěžit to nejlepší. „Děti, to bude báječný zážitek,“ oznámil jsem. „Budeme svědky zázraku zrození nového života.“ „Odporné!“ ječeli všichni. Všichni jsme zírali na pacienta. Po velkém úsilí se objevilo něco jako malinkatá nožka, která však za okamžik zmizela. „Nedělá moc velké pokroky,“ poznamenal jsem. „To malé je ve špatné poloze“, šeptla manželka zděšeně. „Něco, tati, udělej!“ naléhal syn. „Dobrá, dobrá.“ Štítivě jsem natáhl ruku a chytil nožičku, když se zase ukázala, a jemně za ni popotáhl. Zmizela. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem. „Mám zavolat pohotovost?“ zeptala se nejstarší dcera. „Možná by se jim podařilo nám naše trauma rozmluvit.“ (Všímáš si jak všechny osoby ženského pohlaví v mé domácnosti jsou stejné?). „Vezmeme Ernieho k veterináři,“ řekl jsem zasmušile. Syn si v autě položil klec na klín a jeli jsme. „Dýchej zhluboka, Ernie, zhluboka dýchej,“ naléhal syn na ještěrku. Veterinář si vzal Ernieho do ordinace a zkoumal malé zvířátko pomocí lupy. „Co myslíte, doktore, císařský řez?" navrhoval jsem znalecky. „Velice zajímavé", šeptal si pod vousy. „Pane a paní Cameronová, mohu s Vámi na chvíli mluvit soukromě?“ Polkl jsem a kývl na syna, aby šel ven z ordinace. „Bude Ernie v pořádku?“ zeptala se manželka. „Ale jo, perfektně,“ ujistil nás veterinář. „Tato ještěrka nerodí. Abych řekl pravdu, k tomu NIKDY nedojde. Ernie je chlapec. Víte, Ernie je mladý sameček. A příležitostně, když dospívá, jako všichni mladí samci.. um …. Um …. Masturbuje. Začervenal se a podíval se na mou manželku. Byli jsme zticha a snažili jsme si to srovnat v hlavách. „Takže, Ernie byl prostě jenom … jenom … vzrušený“, vyjádřila se manželka. „Přesně tak,“ odpověděl veterinář a bylo na něm vidět jak se mu ulevilo z toho, že jsme pochopili. Další chvíle ticha. Pak se má zlomyslná, krutá manželka začala chichtat. Chichtala se čím dál víc. A pak se začala skutečně hlasitě smát. Smíchy slzela. „On prostě … Vidím jak tahals za jeho … jeho … maličkého …“ Smála se tak, že začala lapat po dechu. „To by stačilo“, varoval jsem ji. Poděkovali jsme veterináři, chvatně nacpali ještěrku a syna do auta … Byl velice rád, že s ještěrkou je všechno v pořádku. „Vím, tati, že je ti Ernie skutečně vděčný za to, cos pro něj udělal,“ řekl mi syn. „To tedy ano, to si ani nedovedeš představit“, souhlasila manželka a znovu se hlasitě rozesmála. Dvě ještěrky: 140 € Jedna klec: 50 € Návštěva veterináře: 30 €. Vzpomínka na to, jak manžel tahal ještěrku za pinďoura: K nezaplacení! Poučení z příběhu: Dávej pozor na hodině biologie. Ještěrky kladou vajíčka!
