Sudca : „To je veľmi brutálny čin. Pokiaľ chcete , aby Vám bol trest zmiernený ,
musíte nám vysvetliť motív svojho činu."
Muž: „Keď ona je tak obmedzená, že som ju jednoducho musel zabiť."
Sudca: „Veď to, čo nám teraz hovoríte, Vám len priťaží.
Ak nechcete, aby Vás prísediaci už napred odsúdili,
tak nám ešte predložte aspoň jedno poľahčujúce vysvetlenie.
Muž sa rozhovoril: „Odohralo sa to nasledovne.
Bývame v paneláku . Na prvom poschodí žije rodina,
ktorá má tri deti. Je ovšem strašné, že ich deti zostali
od prírody malé – od 80 do 90 cm. Jedného dňa som prišiel
domov a moja žena hovorí: „V rodine našich susedov nie je
niečo v poriadku. Tie ich deti sú praví Pyrenejovia.
Ja hovorím: „Nie, Ty myslíš asi Pygmejov."
„Nie", hovorí žena „pygmej je látka,
ktorú má človek pod kožou a tvoria sa z nej pehy."
Ja hovorím: „To je pigment!"
„Nie" hovorí moja žena „pigment je to, na čo písali
starí Rimania."
Ja hovorím: „To je pergamen!"
„Nie", hovorí moja žena „pergamen je, keď básnik
začne niečo písať a potom to nedokončí..."
„Pán sudca, musíte oceniť, že som sa ovládol
a zamlčal slovo fragment. Sadol som si odovzdane
do kresla a začal čítať noviny. Náhle však prišla ku mne
žena s vetou, po ktorej som usúdil, že je zrelá
do blázinca." Hovorí: „Miláčik, pozri sa, čo tu stojí!"
Otvorí knihu, ukáže na jedno miesto v texte a hovorí:
„Slnečník kabelky bol učiteľkou pasáka 15."
Vzal som knihu a ešte stále kľudne vysvetlil:
„Ale miláčik, to je francúzska kniha a francúzsky text.
Tu stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse
de Louis XV. To znamená: Markíza Pompadour
bola milenkou Ľudovíta XV-teho."
„Nie", hovorí moja žena, „to musíš prekladať doslovne:
La Marquise = slnečník, Pompadour = kabelka,
la Maitresse = učiteľka, Louis XV = pasák 15.
(Pozn.: franc.Lése – čítaj Luis je pasák prostitútok).
Ja to musím nakoniec vedieť celkom presne.
Zabezpečila som si predsa na učenie francúžštiny
vynikajúceho legionára."
Ja hovorím: „Ty myslíš lektora."
„Nie" hovorí moja žena „lektor bol antický grécky hrdina."
Ja hovorím: „To bol Hektor a ten bol z Tróje."
„Nie", hovorí moja žena, hektor je plošná miera".
Ja hovorím: „To je hektár!"
„Nie", hovorí moja žena, „hektár je nápoj bohov."
Ja hovorím: „To je nektár!"
„Nie", hovorí moja žena, „Nektár je rieka v južnom Nemecku."
Ja hovorím: „To je Neckar!"
Moja žena: „Veď predsa poznáš tú krásnu pesničku
o Rýne a Nektári, ktorú sme nedávno spievali
ako duo."
Ja hovorím: „To sa volá duet."
„Nie", hovorí moja žena, „duet je, keď majú dvaja
muži súboj s mečmi."
Ja hovorím: „To je duel!"
„Nie", hovorí moja žena, „duel je diera v kopci,
ktorou prechádza vlak."
„A ďalej, pán sudca, ďalej som to už nevydržal.
Vzal som kladivo a ženu som zabil."
Nastala chvíľa mlčania.
Potom sudca vstal a vyriekol ortieľ:
„Oslobodený! Ja by som ju zabil už
pri Hektorovi..."
Cestoval som autobusom z našej dediny do nášho okresného mesta. Na sedadlách predo mnou sedeli otec so synom. Chlapec mal tak 4-5 rokov. Autobus sa zaradil za nákladné auto vezúce dobytok do miestneho mäsokombinátu.
- Oco, kam vezú tie kravičky? - pýta sa chlapec.
- Nó... do mäsokombinátu...
- A čo tam... v mäsokombináte budú robiť?
- Tam bude kravičkám dobre... celkom veselo...
Spolucestujúcich už začalo zaujímať ako sa rozhovor vyvinie. V ten moment sa jeden býček vyškriabal na najbližšiu kravku a pokúšal sa plniť svoju poslednú manželskú povinnosť.
- Oco, kam tá kravička lezie?
Spolucestujúci už s napätím očakávajú, ako sa otec z otázky vymotá.
- Nó... ehmm... ona sa pozerá, ako ďaleko je mäsokombinát.
Stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť, takže auta nejezdí. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se blíží k němu - strašidelně a pomaloučku. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, tak si naskočí ... Chce řidiči poděkovat,
ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku do pohybu. Chlápek sedí jak zařezanej, vyděšenej k smrti a nemůže se strachy pohnout. Pak se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a zdrhá pryč. Pořád se ohlíží, bojí se, ze auto zrychlí a přejede ho, takže se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu (kupodivu ještě otevřenou), zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený, litujou ho a obdivujou ... Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlapi, poručej si grog a rozhlížej se kolem. A v tom jeden povídá druhýmu:
"Hele vole, že je to ten kretén, co si naskočil, když jsme tlačili?"
Mark Zuckerberg bol včera hospitalizovaný s tažkými pomliaždeninami a trieštivou zlomeninou stehennej kosti. Predbežné správy hovoria o tom, že ho Chuck Norris šťuchol na Facebooku.
Chuck Norris ako prvý preplával plávajúcu podlahu.
Keď Bell vynašiel telefón, mal už 2 zmeškané hovory od Chucka Norrisa.
Chuck Norris dokáže hádzať hrach o stenu tak, aby to malo zmysel.
Chuck Norris vie recitovať Mor ho v Braillovom písme, odzadu a po fínsky.
Ako jediný dokázal zasunúť USB do USA.
Chuck Norris naučil Cyrila a Metoda čítať a písať.
Chuck nechodí do kostola. On si verí.
Ucitelka v skole hovori :
- 'Tak deticky,dnes kazdy z vas namaluje obrazok, ktory nejak suvisi s hudbou L.van Beethovena. '
Deticky maluju a ucitelka chodi pomedzi lavice:
- 'Janko,co to malujes?'
- 'Ja malujem peknu smutnu jesennu krajinku, pretoze sa mi paci
Pateticka symfonia.'
- 'A ty Marienka?'
- 'Ja malujem mesiacik, pretoze mi ucarovala Sonata mesacneho svitu.'
V zadnej lavici sa maly Feri strasne snazi a cez cely vykres kresli obrovsky penis.
- 'Ferko!!! Dobre vidim to co vidim ?!!!'
- 'Ano pani ucitelka - to je pre Elisku!'
Farár ide po ulici a vidí billboard - na ňom je ukrižovaný Ježiš a nápis: "Naše klince udržia všetko!" Farár je pobúrený a vysvetli majiteľovi železiarstva, že to je rúhanie. Majiteľ ho uistí, že dá všetko do poriadku. Druhý deň je na billboarde len prázdny kríž, dolu v blate leží Ježiš a nápis hovorí: "S klincami od nás by sa to nestalo!"
Kovboj chytá ryby a zrazu sa v jeho sieti ocitne zlatá rybka. Tá ho prosí, aby ju pustil, že ona mu splní tri želania. Tak že dobre. Kovboj hovorí: “Chcem vždy keď prídem do baru vytĺcť všetkých v ňom.” “Bude splnené“, povedala rybka. “Moje druhé želanie”, hovorí kovboj, “bude, že keď v bare zbadám nejakú super kočku žmurknem na ňu, tak pôjde so mnou. A tretie, chcem ho mať ako môj kôň.” Rybka splnila, čo sľúbila a kovboj ju pustil. Príde si on teda do baru, vtlčie všetkých chlapov, žmurkne na babu idú spolu hore, vyzlečú sa a ona odpadne. Príde do druhého baru, tu tiež všetkých zmastí hlava nehlavá, žmurkne na babu idú hore a tá tam zase odpadne. Do tretice príde kovboj do baru, zase všetkých zmastí, opäť žmurkne na babu, idú hore a zas baba odpadne. V tom sa kovboj pozrie medzi nohy a vraví: “Už desať rokov jazdím na svojom koňovi, no až teraz som zistil, že je to kobyla.”
Jano fajčí cigaretu schovaný za garážou Zrazu vidí prichádzať otca, tak ju rýchlo odhodí do trávy. Otec podíde k nemu, vlepí mu takú facku, že stena garáže mu dá druhú a zahundre: – Tá dnešná mládež si nič neváži! Také veľké vajgle sa ani za socíku neodhadzovali…
Jsem vděčný :
Za partnera, který noc co noc pomačká peřiny,
Protože není venku s někým jiným.
Za daně, které musím platit,
Protože to znamená, že mám stále zaměstnání.
Za nepořádek, který musím uklízet po oslavě,
Protože to znamená že jsem obklopen přáteli.
Za šaty, které jsou mi trochu těsné,
Protože to znamená, že mám co jíst.
Za trávník, který je třeba kosit, okna, která je třeba umývat a okapy, které je třeba opravovat,
Protože to znamená, že bydlím ve svém domě.
Za všechny stížnosti,které poslouchám na vládu,
Protože to znamená že máme svobodu projevu.
Za volné parkovací místo, které je až na konci parkoviště,
Protože to znamená, že mohu chodit.
Za vysoký účet, který platím po večeři s blízkými,
Protože to znamená, že jsem štědrý a že mám někoho rád.
Za únavu a bolavé svaly na konci dne,
Protože to znamená že jsem byl schopný těžce pracovat.
Za otravný budík, který musím ráno vypnout,
Protože to znamená,že jsem ještě naživu.
A konečně za tento e-mail,
Protože to znamená, že mám přátele, kteří na mě myslí.
A ještě něco ..
Říká se, že člověk potřebuje jen 1 minutu,
Aby zjistil, že se mu nějaká osoba líbí,
1 hodinu, aby ji správně poznal,
1 den, aby ji začal mít rád či milovat,
ale potřebuje celý život, aby na ni zase zapomněl.
Přátelství je prostě přátelství.
Pošli tato slova všem, na které nechceš zapomenout.
Pokud toto nikomu nepošleš, znamená to, že stále spěcháš
A že jsi na své přátele zapomněl (aspoň pro tuto chvíli)
Najdi 1 volnou minutu, anebo je to co právě děláš, pro Tebe důležitější...?
Farmář si objednal elektrický přístroj na dojení.
Protože zařízení dorazilo, když jeho manželka byla ve městě,
rozhodl se vyzkoušet ho nejdřív na sobě.
Vložil svůj penis do dojičky, zapnul ji a . . . . . . . všechno
ostatní
bylo automatické!
Když zábava skončila, rychle si uvědomil, že nemůže sundat
dojičku z
penisu.
Přečetl si příručku, ale nenašel žádný návod, jak sundat
dojičku.
Zkusil všechna tlačítka na přístroji, ale stale bez úspěchu.
Nakonec se farmář rozhodl, že zavolá do zákaznického servisu.
"Haló, právě jsem od vaší firmy koupil dojičku.
Pracuje fantasticky, ale jak ji mám sundat krávě z vemene?"
"S tím si nedělejte starosti," odpověděl obchodní zástupce,
"přístroj je naprogramován tak, že po nadojení 7 litrů se
automaticky
vypne."
V Praze na Jižním městě hoří panelový dům.
Požár už se rozšířil i na chodbu, takže lidé nemohou dům opustit a hasiči
zatím nikde. Jde kolem chlap jak hora a křičí nahoru na lidi, aby se nebáli
a po jednom skákali dolů, že je chytí.
Skočí první, chlap ho chytí, postaví na zem, skočí druhý, chlap ho opět
chytí, postaví na zem a tak se to opakuje asi 6x, když vtom vyskočí z okna cikán.
Chlap rychle uhne, cikán se rozplácne o chodník a chlap křičí směrem nahoru:
Sakra neblázněte, ty ohořelý mi neházejte!!
Soudní přelíčení - napjatá atmosféra - nikdo z přítomných ani nedutá.
Soudce se ptá babičky:
"Kolik Vám je let?"
"Sedmdesát, pane předsedo", odpoví žena.
"Řekněte nám, co se stalo", říká předseda.
"Seděla jsem takhle jednou v parku na lavičce a užívala krásného
jarního dne. Najednou se objevil takový mladík a vetřel se ke mně na
lavičku",vypráví rozechvělým hlasem babička.
"Znala jste toho muže?", chce vědět soudce.
"Ne, neznala, ale byl přátelský."
"A co bylo dál?", nabádá předseda.
"Položil mi ruku na koleno", zjihne stará paní, "a jemně mně ho pohladil..."
"Nechala jste ho?"
"Jistě, pane soudce", usměje se babička. "Připomnělo mi to má mladá
léta." Zavřela jsem oči a představovala si...", babička se zarazí.
"No, a jak to bylo dál?", pobízí předseda.
Babičce ztuhnou rysy... "Najednou ten spratek dal ruku pryč a zařval:
"1. apríííííl !!!"
"Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!"
