Dnes jedu břicho, stehna a zadek...
...Dělám lívance s nutelou !
V tlačenici pred hotelovým výťahom mládenec nechtiac buchol mladé dievča lakťom do prsníka:
“Prepáčte, slečna! Ak máte aj srdce take mäkké ako prsia, tak mi určite odpustíte.”
“Odpúšťam vám. A pre prípad, že máte všetko také tvrdé ako lakte, bývam na čísle 318.“
Žena příjde ke knězi a říká:
„Otče, přicházím s problémem. Doma mám dva papoušky, samičky. A ty pořád opakují jednu a tutéž větu.“
„Jakou větu, dcero?“ táže se kněz.
„No, říkají: Ahoj, my Jsme dvě coury, nechcete se pobavit?“
„To je ale obscénní,“ vykřikne zhrozeně kněz. Pak se ale zamyslí a povídá:
„Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli. Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Johanovi a Josefovi, a ti naučí ty vaše dvě nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tu… frázi.“
„Děkuji mnohokrát, otče, Bůh vám to zaplať. Tohle by skutečně mohlo pomoci,“ odpoví žena.
Příští den přinese své dvě papoušice ke knězi domů. Když vstoupí do bytu, skutečně uvidí v kleci dva papoušky, kteří drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice. Po několika vteřinách se z klece ozve:
„Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?“ Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá: „Odlož růženec Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny!!!“
