Jednou takhle přijde krajský školní inspektor do základní školy na inspekci.
Vybere si hodinu zeměpisu.
Pan učitel právě zkouší Pepíčka u glóbusu.
Pan inspektor výuku přeruší a ptá se Pepíčka:
„Můžeš mi říci, proč je osa otáčení toho glóbusu tak nakloněná?“
Pepíček neví a váhá, ale pak rychle vyhrkne:
„Já jsem to neudělal“.
Pan inspektor se pousměje a vybídne pana učitele, aby žákům vysvětlil, proč je osa glóbusu nakloněná.
Učitel upadne do rozpaků a reaguje:
„On ten žák má vlastně pravdu, ta osa byla nakloněná, už když jsem ho koupil nový.“
Pan inspektor se opět pousměje a vědom si, že nemůže zesměšnit učitele před žáky, taktně to přejde.
Po ukončení inspekce navštíví pana ředitele a všechno mu to vypráví.
Pan ředitel obratem reaguje:
„Já to učitelům říkám pořád, aby učební pomůcky nekupovali u Vietnamců“.
Zraněný Vinnetou dorazí do spřátelené indiánské vesnice, kde se jej ujme dívka nesmírné krásy pravící:
- Vidím, že můj bratr je zraněn, nechť nechá svou hlavu spočinout v mém klíně!
Vinnetou poslechne, uloží se do jejího klína a ptá se po jméně.
- Tak jako orosený kvítek svojí krásou osvěžuje pustou prérii, tak já svojí přítomností přináším půvab do této vesnice. Říkají mi proto Květana.
Vinnetou stále s hlavou v jejím klíně natáhne nosem trochu vzduchu a odtuší:
- Víš co, já ti budu říkat raději Rybanna...
