Zraněný Vinnetou dorazí do spřátelené indiánské vesnice, kde se jej ujme dívka nesmírné krásy pravící:

- Vidím, že můj bratr je zraněn, nechť nechá svou hlavu spočinout v mém klíně!

Vinnetou poslechne, uloží se do jejího klína a ptá se po jméně.

- Tak jako orosený kvítek svojí krásou osvěžuje pustou prérii, tak já svojí přítomností přináším půvab do této vesnice. Říkají mi proto Květana.

Vinnetou stále s hlavou v jejím klíně natáhne nosem trochu vzduchu a odtuší:

- Víš co, já ti budu říkat raději Rybanna...