Dvaja muži vyjdú neskoro v noci z reštaurácie a vidia, ako im v diaľke miznú zadné svetlá posledného autobusu. “Čo budeme robiť, tu taxíky nejazdia, ako sa teraz dostaneme domov?”, Bedáka jeden. “Vieš čo?”, Navrhne ten druhý, “tu sú garáže dopravných podnikov, vlezieme tam a jeden autobus si vypožičiame.” “Tak dobré”, súhlasí prvý muž, “tak choď pre autobus, ja budem strážiť.” Druhý muž tam vlezie a keď sa pol hodiny nič nedeje, vydá sa ten prvý za ním. “Čo sa deje?”, Pýta sa. “Ale, nemôžem nájsť dvadsať dvojku. Budeme musieť ukradnúť tridsať štvorku a vystúpiť pri kostole.”
Príde Dora do kostola, ide hneď za pánom farárom a nešťastne vraví :
-Otče, ja som zhrešila s Mišom…
-Dcéra moja, poď tu do sakristie, ukážeš mi ako si zhrešila.
V sakristii jej farárko rozopne blúzku a podprsenku i pohladí prsia.
-Takto si zhrešila dcéra moja ?
-Viac, otče… viac.
Farárko jej dá dolu nohavičky a siahne do rozkroku.
-Takto si zhrešila dcéra moja ?
-Viac, otče… viac.
Rozgurážený farárko jej ho tam teda vrazí a opäť sa pýta :
-Takto si zhrešila dcéra moja ?
-Viac, otče… viac.
-Tak, to mi teda povedz, – vyzvedá farár po skončení sexu,- ako si mohla ešte viac zhrešiť ?
-Ja som Miša nakazila syfilisom – vysvetlí Dora.
Výstava avantgardného umenia. Jeden z obrazov je vlastne iba holý rám a pri ňom je nálepka s nápisom "Kravy na paši".
- A kde je vlastne tá paša? - pýta sa jeden návštevník autora.
- Zožrali ju kravy. - odvetí autor obrazu.
- A kde sú tie kravy?
- Keď už nebolo čo jesť, tak išli preč.
Stretňu še dvojo kamaraci a jeden še pyta toteho druheho : „Ta co, Mišku? Som vidzel fotky pred paru mešacami na Fejsbuku, jak ši koňečňe vplaval do toteho manželstva! Ta noľem – porečuj, jak še bačiš?“ Miško: „Ta tak jak na loďke… Je ci barz plano a vystupic ňemaš jak…“
“Oci, čo sú to zásnuby?” Otec sa zamyslí a podá synovi strašne zdĺhavé a strašne komplikované vysvetlenie. “Rozumieš? “Syn: “Nie. Daj mi radšej nejaký príklad…”Otec:”No zásnuby sú ako keby som ti kúpil bicykel na Vianoce a nenechal ťa na ňom jazdiť až do Veľkej noci.”
Takhle přijde do Kanadské národní banky starší žena s tím, že by si chtěla uložit nějaké úspory. Paní na přepážce ji chce odbýt, ale žena se nenechá s tím, že jde o celkem veliký obnos. Úřednice se jí zeptá, kolik to činí a když se dozví, že skoro 200 000 dolarů, tak ji odkáže na ředitele. Ředitel s ženou sepisuje smlouvu a nedá mu to, aby se jí nezeptal, kde k takovým penězům přišla. Žena se usměje, že to jsou jen vyhrané sázky.
„Jaké sázky,“ zajímá se ředitel.
„Co kdybych se teď třeba s vámi vsadila o 25 000 dolarů, že máte hranatá varlata.“ Ředitel sázku přijme s tím, že je vlastně vyhraná, protože si byl naprosto jistý tvarem svých varlat.
„Mám ještě jednu prosbu, můžu to přijít zkontrolovat zítra v deset hodin ráno se svým právníkem?“ Požádá ho žena. Ředitel jí to odsouhlasí, protože přece jen jde o veliký obnos a považuje sázku prakticky za vyhranou. Potřebou si rukou, sepíšou smlouvu a žena odejde. Ředitel je celý večer nervózní, prohlíží se v zrcadle a přemýšlí, jestli neudělal chybu.
Druhý den v deset hodin dorazí do jeho kanceláře žena se svým právníkem. Požádají ho, aby si sundal kalhoty a on to udělá. Pak ho ještě žena poprosí, jestli si může sáhnout a vše zkontrolovat ručně. I to jí ředitel povolí. Ve chvíli, kdy se ženina ruka dotkne jeho varlat, právník vstane a nešťastně začne mlátit hlavou do zdi.
„Co se mu stalo?“ zeptá se ředitel. Žena se usměje: „Včera jsem se s ním vsadila o 100 000 dolarů, že budu dnes dopoledne držet v ruce varlata ředitele Kanadské národní banky.
