Takhle přijde do Kanadské národní banky starší žena s tím, že by si chtěla uložit nějaké úspory. Paní na přepážce ji chce odbýt, ale žena se nenechá s tím, že jde o celkem veliký obnos. Úřednice se jí zeptá, kolik to činí a když se dozví, že skoro 200 000 dolarů, tak ji odkáže na ředitele. Ředitel s ženou sepisuje smlouvu a nedá mu to, aby se jí nezeptal, kde k takovým penězům přišla. Žena se usměje, že to jsou jen vyhrané sázky.
„Jaké sázky,“ zajímá se ředitel.
„Co kdybych se teď třeba s vámi vsadila o 25 000 dolarů, že máte hranatá varlata.“ Ředitel sázku přijme s tím, že je vlastně vyhraná, protože si byl naprosto jistý tvarem svých varlat.
„Mám ještě jednu prosbu, můžu to přijít zkontrolovat zítra v deset hodin ráno se svým právníkem?“ Požádá ho žena. Ředitel jí to odsouhlasí, protože přece jen jde o veliký obnos a považuje sázku prakticky za vyhranou. Potřebou si rukou, sepíšou smlouvu a žena odejde. Ředitel je celý večer nervózní, prohlíží se v zrcadle a přemýšlí, jestli neudělal chybu.
Druhý den v deset hodin dorazí do jeho kanceláře žena se svým právníkem. Požádají ho, aby si sundal kalhoty a on to udělá. Pak ho ještě žena poprosí, jestli si může sáhnout a vše zkontrolovat ručně. I to jí ředitel povolí. Ve chvíli, kdy se ženina ruka dotkne jeho varlat, právník vstane a nešťastně začne mlátit hlavou do zdi.
„Co se mu stalo?“ zeptá se ředitel. Žena se usměje: „Včera jsem se s ním vsadila o 100 000 dolarů, že budu dnes dopoledne držet v ruce varlata ředitele Kanadské národní banky.