Príde dievčatko do chovateľských potrieb a bľaboce: “Puosimvás, máte mave kvavičky?” Predavač nasadí klasické detské bľabotanie, zohne sa k nej a vezme ju k výbehu: “Ty by si chcela kvavička? A akého? Máme tu … maveho hnedeho kvavička, maveho chvupateho šediveho kvavíčka, maveho uoztomiveho bieveho kvavička …” Dievčatko sa pozerá do výbehu, vytiahne z pusy lízanku a hovorí: “No myslím, že ten môj pytón na farbu celkom serie.”
Hádajú sa muž so ženou, keď tu žena nahnevane povie: “Že ja blbá krava som si ťa vôbec vzala!” Načo muž okamžite priskočí, vlepí jej poriadnu facku a zreve: “Mne sa nadávať môže, to ja znesiem, ale mojej žene nikto sprosto nadávať nebude!”
Istý muž bol 25 rokov vo väzení . Keď odchádzal, vrátili mu jeho staré šaty. Vo vrecku našiel lístok z opravovne obuvi. Možno tam stále ten obchod je a možno tam ešte majú aj tie moje staré topánky, pomyslel si. Tak sa tam vybral a obchod tam samozrejme bol. “Bol som dlho na dovolenke, a tak si hovorím, či ešte tu máte tie moje topánky?” Starý muž odišiel dozadu do skladu a po dvoch minútach sa vrátil. “Budú hotové vo štvrtok.”
Opaľujú sa dvaja chlapci na brehu rybníka a v tom ide okolo nádherná ženská,úplná sexbomba na zahryznutie. Jeden z tých mládencov hovorí: “Ty kokos, tá keby sa topila, pokojne by som pre ňu skočil.” A čo čert nechcel, za chvíľu ide tá ženská plávať a nečakane za srdcervúceho kriku zmizne pod hladinou. Mladík neváha ani sekundu, skáče do vody a potápa sa pod hladinu. Za chvíľu sa skutočne vynorí s ženskou postavou v náručí. Donesie ju na pláž, položí na chrbát, masíruje hrudník, potom pristúpi k dýchaniu z úst do úst na čo sa tak tešil. Po chvíli sa otočí na toho druhého a hovorí: “Ty kokos, tej ženskej nejako smrdí z huby.” A druhý na to: “Sa nečuduj, tamtá mala bikiny a tato má korčule !!!”
Volá manžel lekárovi svojej ženy:
Dobrý deň, tu je pán Volek. Moja žena si minulý týždeň dala u
vás robiť testy, už viete výsledok?
Lekár chvíľu listuje v záznamoch a hovorí:
Aha, no, to je ten prípad popletenia testov. Takže vaša manželka má
buď AIDS, alebo Alzhaimerovu chorobu!
Manžel celý zdesený vraví:
A čo mám teraz robiť?
No, ja by som vám doporučil zobrať ženu autom do lesa za
mesto, a keď trafí domov, už by som s ňou nespával!
Hodina přírodopisu. Učitel se ptá dětí, co je pro ně dráždivé a co pálí. Přihlásí se Mařenka a odpoví:
"Paprika, protože pálí na jazyku."
"Výborně, Mařenko," odpoví učitel.
Přihlásí se Pepíček a řekne:
"Pí*a."
Učitel zařve:
"Pepíčku, okamžitě mi dej žákovskou."
Učitel napíše poznámku. Druhý den Pepíček přijde do školy a sedí až v poslední lavici. Přijde učitel a zeptá se Pepíčka, co mu na poznámku řekl tatínek. Pepíček se postaví a řekne:
"No, táta mi řekl, že pokud pro vás není pí*a dráždivá, tak ste buzerant a mám se od vás držet co nejdál."
Máme na chatě v kůlničce na dříví sršně. Teda, u sršňů v kůlničce máme dřevo. Ještě přesněji, sršni mají v kůlničce naše dřevo. Své dřevo tam mají, abych byl úplně přesný. Ve své kůlničce mají své dřevo.
Když jsem do té kůlničky doskládával další dřevo, abych sršně uplatil, praštil jsem polínkem do té stěny s jejich hnízdem.
Jediná věc, která mě překvapila víc než jejich schopnost ve vteřině evakuovat to hnízdo, byla moje schopnost v půlvteřině evakuovat kůlničku.
Zatímco ale sršni zaujali bojovou formaci za hlasitého bzučení, já jsem zaujal útěkovou formaci za hlasitého skučení.
Zkoušel jsem potom hledat na internetu nějaké informace, jak je přemluvit k odstěhování.
Nejjistější se zdá být počkat do jara — prý se každý rok stěhují kvůli hrozbě parazitů. Když počkám do jara, přestěhují se do chaty a kůlničku nám vrátí. A to je fér.
Ona ta stránka, co jsem našel, byla vůbec spíš na straně sršňů.
Že prý když si na vás sednou, tak nechtějí útočit, jenom si vás oňufávají, jestli se jim budete líbit. Obávám se, že varianta „ne“ je stejně špatná jako „ano“.
Jejich jed je prý slabší než vosí. Kdyby byl člověk krysa (a kdo z nás tak trochu není, že jo), snese až tři bodnutí. Která navíc bolí víc než vosí, protože jed sršňů obsahuje víc acetylcholinu. A to je špatný.
Jo, a umí ho stříknout na vzdálenost až čtyř centimetrů. Ideálně do oka.
Ale jinak jsou to dobráci, utěšovala ta stránka. Hrozně pracovití, ani v noci nespí.
Fakt díky za uklidnění, stejně jsem nechtěl dneska jít spát.
A nízká teplota jim nevadí. I při teplotě kolem pěti stupňů si dovedou teplo vyrobit a připravit se na akci. Tím je myšlen útok.
A užiteční. Těch 700 kousků, co žije v tom hnízdě (COŽE!!!!!), prý sní za den až kilo otravných much, komárů, ovádů a jiné havěti, která vás obtěžuje.
Kilo!!!
Předpokládám, že si poradí i se zajícem nebo batoletem od sousedů.
A jsou klidní až flegmatičtí - jedna z mála věcí, co je naštve, je, když jim přijdete moc blízko k hnízdu. Nikdo ale prý neví, co takový sršeň považuje za příliš blízko. Socially awkward sršeň prý i tři metry. Čtyři, když navážete oční kontakt.
Další věc, co je irituje, je mávání rukama. I když se třeba zkoušíte jenom vzdát.
Jsou super. Mám je vlastně docela rád.
