- Pán doktor, na určitých miestach stále priberám.
- Tak na tie miesta nechoďte.
Manžel kľačí pri lôžku a drží ju za ruku a ticho plače. Ženine bledé pery sa pohnú: “Drahý, musím …” “Drahá, nič nehovor.” “Drahý, musím ti niečo povedať. Musím sa priznať.” “Drahá, nič nehovor. Nie je sa k čomu priznávať. Všetko je v poriadku.” “Nie, nie je. Musím zomrieť s pokojom v duši. Musím sa priznať, drahý, bola som ti neverná.”Manžel ju pohladil.”Drahá, netráp sa tým. Viem o tom všetko. Prečo myslíš, že by som ťa inak otrávil?”
V televizi se rozhodli, že natočí film o lidech co žijí v horách. Vydali se tedy do hor a našli tam baču. Požádali ho tedy, aby jim popsal, jak vypadá jeden jeho obyčejný den.
"Tož, ráno vstanu. Vypiju flašu. Nasnídám se. Vypiju další flašu. Vyženu ovce na pastvu. Tam vypiju tak tři flaše."
Vtom ho režisér zastaví: "Podívejte, takhle by to nešlo. To my do tý televize nemůžeme dát, že vy takhle pořád chlastáte. Víte co? Radši místo toho říkejte, že čtete knížku."
"Tož dobře", na to bača. "Tož ráno vstanu. Přečtu si knihu. Nasnídám se. Přečtu si další knihu. Vyženu ovce na pastvu. Tam přečtu tak tři knihy. Pak jdu domů. Navečeřím se. Přečtu si další knihu. No a pak jdu ke kamarádovi, ten má tiskárnu a tisknem knihy až do rána."
Žena si podá inzerát, že by ráda konečně našla muže, co od ní neuteče, nebude ji bít a dobře jí to udělá v posteli. Po pár dnech kdosi zazvoní, ona otevře a překvapeně za dveřmi najde bezrukého a beznohého vozíčkáře.
- Tak jsem tady na ten inzerát.
- Vy?
- Ano, jak vidíte, nemám nohy, takže vám určitě neuteču. Nemám vás ani čím bít.
- Hmmmmm... a ta postel?
- Zazvonil jsem, ne?