Starý Arab žije už přes čtyřicet let v Chicagu. Má pěkný dům se zahradou, na které by moc rád pěstoval brambory a jinou zeleninu. Žije ale sám a cítí se už na takovou práci příliš starý a slabý.
Jeho syn žije v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail: "Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys tady byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám Tě rád. Tvůj otec."
Obratem obdrží odpověď: "Milý otče, v žádném případě nedělej nic na zahradě, schoval jsem tam "tu věc"!!! Taky Tě mám rád. Ahmed."
Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, CIA, FBI. Přeorávají a přerývávají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic... Rozčarováni se opět stahují.
Ještě týž večer obdrží starý muž další mail od syna: "Milý otče, zahrada je už určitě zrytá. Můžeš sázet brambory. Víc pro Tebe na takovou dálku udělat nemohu. Tvůj Ahmed.
Ide turista tak po Terchovej… uvidí baču a pýta sa ho: „Hej bača a neviete koľko je hodín?“ Bača podvihne gule baranovi a odpovie: “13:00 synak” Turista sa pozrie na hodiny a fakt je 13:00… Ide turista naspäť z turistiky a znovu sa pýta baču: “Hej bača a koľko že je teraz hodín?” Bača na to chytí znova baranové gule a hovorí “synak je presne 16:30” Turista pozrie na hodiny a fakt… Je 16:30 … Turistovi to nedá, podíde k bačovi a pýta sa ho: „Hej bača ako to, že keď zdvihnete baranovi gule tak viete, že koľko je hodín?????“ Bača sa usmeje a hovorí turistovi: “Synak, ja keď zdvihnem baranovi gule, vidím presne na kostolne hodiny dole v dedine”
Keď mi tento zážitok rozprával kamarát skoro som spadol zo stoličky od smiechu. Chcem sa teraz s Vami podeliť.Istý známy, volajme ho Peter, šiel autom z obchodného centra.Po asi 200 metroch videl na krajnici stáť pri odstavenom aute dve slečny.
Keďže bol večer a zjavne bolo auto nepojazdné, zastavil a spýtal sa, čo sa stalo. Povedali, že im asi došiel benzín. Peter sa ponúkol, že ich odtiahne na najbližšiu, asi tri kilometre vzdialenú pumpu.
Vytiahol lano, naviazal ich auto o svoje, povedal im nech nastúpia a vyrazili. Po asi sto metroch bolo treba prejsť križovatkou…A vtedy to prišlo, nechám hovoriť Petra:
„Tak som ich zapol, sadnem do auta, jednotka, dvojka, trojka, vidím červenú na svetlách, tak som vyhodil rýchlosť a zastavil na križovatke, keď v tom obrovská rana do auta. Neubrzdili, či čo…? Vyšiel som von, s pripravenými slovami, ktoré sa nedajú publikovať, keď v tom som sa namiesto kriku pustil do obrovského smiechu..“
Nechápal som, na čo mi Peter povedal: „Predstav si, tie dve p..e sedeli vzadu, na zadných sedadlách auta a za volantom nikto…“Na otázku, že prečo sú vzadu a nie za volantom odvetili: „My sme tu sedeli aj predtým, a šofér šiel pešo na pumpu pre benzín…“
