Když mě neznámá žena na ulici požádala, ať přispěju na rakovinu, dal jsem jí cigáro.
"Haloooó? Je tam ZOO? Váš telefon mi dali ze záchranné služby.
Do bytu se mi dostal had."
"Jak se dostal do bytu? Kde bydlíte? Čemu se podobá?"
"Přes ventilaci. Podobá se užovce, no,... ale já nejsem specialista...
No, je černá, středně dlouhá... taková obyčejná."
"To je užovka. Jestli se nebojíte, tak ji zkuste chytit."
"Čím? Holýma rukama?"
"Jednoduše ji chyťte! Holýma rukama, nebo..."
"Nebo co?"
"Vy jste členem Svazu ochránců přírody nebo Dětí Země?"
"Ne."
"Tak ji jebněte lopatkou!"
Doniesol som si z klubu domov ženskú. Fajn sme si zatrtkali, ale potom... potom zavrela oči a začali jej slzy stekať po tvári.
Objal som ju a spýtal sa jej, čo sa deje.
"Len mi to došlo celé ľúto. Lebo teraz ma odkopneš jak handru a vybavené"
Bratm, skoro som sa roplakal aj ja, takú mala pravdu!