Šel jsem se podívat do kina na film. Sedl jsem si na sedadlo u uličky, jak to obvykle dělávám, protože je tam trochu víc místa. Film sotva začal, když vtom se zvedne blondýnka z prostředku řady a snaží se dostat ven: „Promiňte, promiňte, pardon, promiňte, promiňte, spěchám, pardon…“ Ve chvíli, kdy se dostala ke mně, jsem už byl trochu podrážděný, a tak se jí ptám: „To jste to nemohla udělat o něco dřív?“ „Ne,“ zašeptala polohlasem, „teď svítila na plátně výzva VYPNĚTE SVÉ MOBILNÍ TELEFONY, a já mám ten svůj v autě.“
Nedávno mi přítelkyně říkala, že si už nemůžeme dovolit utrácet peníze za moje
pivo. Pak jsem ji nachytal, že utratila 2000 za voňavku. Když jsem jí vyčetl, že já se musím uskromnit, zatímco ona utrácí, odpověděla, že to přeci koupila proto, aby se mi líbila.
Řekl jsem jí, že od toho jsem měl pivo.