Minulý rok som vymenila všetky okná vo svojom dome za tie drahé plastové, trojkomorové a vákuované, ktorá šetrí energiu. Dnes mi volal ich dealer a sťažoval si, že už je to rok, čo mi ich montoval a ešte stále som za ne nezaplatila. No teda, to, že som blond, ešte neznamená, že su automaticky blbá, nie? Tak som mu povedala to, čo mi stále opakoval ten kecací chlapík, čo mi je predal, že: "Do JEDNÉHO roka sa tie okná zaplatia samé ". Haló? Už to jeden rok bol! Povedala som mu. Na druhom konci bolo len ticho, tak som nakoniec zavesila a oni už nikdy nezavolali. Stavím sa, že sa chudáci cítili ako idioti.
Takhle přijde do Kanadské národní banky starší žena s tím, že by si chtěla uložit nějaké úspory. Paní na přepážce ji chce odbýt, ale žena se nenechá s tím, že jde o celkem veliký obnos. Úřednice se jí zeptá, kolik to činí a když se dozví, že skoro 200 000 dolarů, tak ji odkáže na ředitele. Ředitel s ženou sepisuje smlouvu a nedá mu to, aby se jí nezeptal, kde k takovým penězům přišla. Žena se usměje, že to jsou jen vyhrané sázky.
„Jaké sázky,“ zajímá se ředitel.
„Co kdybych se teď třeba s vámi vsadila o 25 000 dolarů, že máte hranatá varlata.“ Ředitel sázku přijme s tím, že je vlastně vyhraná, protože si byl naprosto jistý tvarem svých varlat.
„Mám ještě jednu prosbu, můžu to přijít zkontrolovat zítra v deset hodin ráno se svým právníkem?“ Požádá ho žena. Ředitel jí to odsouhlasí, protože přece jen jde o veliký obnos a považuje sázku prakticky za vyhranou. Potřebou si rukou, sepíšou smlouvu a žena odejde. Ředitel je celý večer nervózní, prohlíží se v zrcadle a přemýšlí, jestli neudělal chybu.
Druhý den v deset hodin dorazí do jeho kanceláře žena se svým právníkem. Požádají ho, aby si sundal kalhoty a on to udělá. Pak ho ještě žena poprosí, jestli si může sáhnout a vše zkontrolovat ručně. I to jí ředitel povolí. Ve chvíli, kdy se ženina ruka dotkne jeho varlat, právník vstane a nešťastně začne mlátit hlavou do zdi.
„Co se mu stalo?“ zeptá se ředitel. Žena se usměje: „Včera jsem se s ním vsadila o 100 000 dolarů, že budu dnes dopoledne držet v ruce varlata ředitele Kanadské národní banky.
Přijede pohřební vůz před věžák. Vyleze z něj funebrák vytáhne dvě rakve, sedne si na ně a svačí. Nějaká paní ve druhém patře na něj volá:
"Prosím Vás co tady děláte tady nikdo neumřel, to bych musela vědět."
Ale on jako by se ho to netýkalo pokračuje ve svačince.
A ta hrozná bába zase: "Vždyť Vám říkám, že tady nikdo neumřel, to bych musela o tom vědět."
Načež on odpoví: "Milá paní, nevíte jestli tady bydlí paní Nováková?"
Ona: "To jsem já. proč se ptáte?"
Funebrák: "Vezu Vám děti ze skautského tábora."
Dneska jsem šel za nějakým muslimem a vypadla mu peněženka.
Tak jsem jí zvednul a běžel za ním a samozřejmě mu jí vrátil a on mi povídá:
"Že jste tak dobrý člověk, dám Vám radu:
Nechoďte na nejbližší zápas Baníku..."
Já na to: "Panebože a proč?"
"Protože hrajou jako kok*ti!"
Byli dva bratři, jeden byl partyzán a druhý sloužil u SS.
Skončila válka a oba bratři nastoupili jako soustružníci v ČKD.
Za 10 let bratr partyzán stále stojí u svého soustruhu,
bratr od SS je mistrem.
Za dalších 10 let bratr partyzán stojí u soustruhu,
bratr od SS je vedoucím provozu.
Za dalších 10 let bratr partyzán stále u soustruhu,
bratr od SS je ředitelem ČKD.
Slaví se 40 výročí Slovenského národního povstání
a bratr partyzán, který je stále soustružníkem v ČKD i bratr od SS,
který je ministrem průmyslu jsou pozváni na slavnost k tomuto výročí.
Sejdou se u skleničky a bratr partyzán se ptá:
"Jak je možné, že já, s mou minulostí pořád stojím u toho blbého soustruhu,
a ty s tvou minulostí jsi ministr?" Bratr od SS odpoví:
"Víš, celý vtip je v kádrových materiálech.
Já měl bratra partyzána, ale ty jsi měl bratra u SS."
