Anička,povedz mi,aký je rozdiel medzi hlavnou a vedľajšou vetou.Tak to,čo povie mama,je hlavná veta,to čo povie otec,je vedľajšia.

Máme na chatě v kůlničce na dříví sršně. Teda, u sršňů v kůlničce máme dřevo. Ještě přesněji, sršni mají v kůlničce naše dřevo. Své dřevo tam mají, abych byl úplně přesný. Ve své kůlničce mají své dřevo.

Když jsem do té kůlničky doskládával další dřevo, abych sršně uplatil, praštil jsem polínkem do té stěny s jejich hnízdem. 

Jediná věc, která mě překvapila víc než jejich schopnost ve vteřině evakuovat to hnízdo, byla moje schopnost v půlvteřině evakuovat kůlničku.

Zatímco ale sršni zaujali bojovou formaci za hlasitého bzučení, já jsem zaujal útěkovou formaci za hlasitého skučení.

Zkoušel jsem potom hledat na internetu nějaké informace, jak je přemluvit k odstěhování.

Nejjistější se zdá být počkat do jara — prý se každý rok stěhují kvůli hrozbě parazitů. Když počkám do jara, přestěhují se do chaty a kůlničku nám vrátí. A to je fér.

Ona ta stránka, co jsem našel, byla vůbec spíš na straně sršňů.

Že prý když si na vás sednou, tak nechtějí útočit, jenom si vás oňufávají, jestli se jim budete líbit. Obávám se, že varianta „ne“ je stejně špatná jako „ano“.

Jejich jed je prý slabší než vosí. Kdyby byl člověk krysa (a kdo z nás tak trochu není, že jo), snese až tři bodnutí. Která navíc bolí víc než vosí, protože jed sršňů obsahuje víc acetylcholinu. A to je špatný.

Jo, a umí ho stříknout na vzdálenost až čtyř centimetrů. Ideálně do oka.

Ale jinak jsou to dobráci, utěšovala ta stránka. Hrozně pracovití, ani v noci nespí. 

Fakt díky za uklidnění, stejně jsem nechtěl dneska jít spát.

A nízká teplota jim nevadí. I při teplotě kolem pěti stupňů si dovedou teplo vyrobit a připravit se na akci. Tím je myšlen útok.

A užiteční. Těch 700 kousků, co žije v tom hnízdě (COŽE!!!!!), prý sní za den až kilo otravných much, komárů, ovádů a jiné havěti, která vás obtěžuje. 

Kilo!!!

Předpokládám, že si poradí i se zajícem nebo batoletem od sousedů.

A jsou klidní až flegmatičtí - jedna z mála věcí, co je naštve, je, když jim přijdete moc blízko k hnízdu. Nikdo ale prý neví, co takový sršeň považuje za příliš blízko. Socially awkward sršeň prý i tři metry. Čtyři, když navážete oční kontakt.

Další věc, co je irituje, je mávání rukama. I když se třeba zkoušíte jenom vzdát.

Jsou super. Mám je vlastně docela rád.

Múdry muž neprotirečí žene! Nechá ju rozprávať dovtedy, až si začne odporovať sama.

Nad hrobom na cintoríne hlasno narieka muž: “Ty si nemal zomrieť, ty si nemal zomrieť!” Súcitný okoloidúci sa zo zdvorilosti pýta: “Niekto z vašej rodiny?” “Ale nie, leží tu prvý manžel mojej ženy.”

Jano, daus beranom? Dau! A daus im dosť? Dau! Šak si im nemuseu toľko dať. Šak som im ani toľko nedau. Šak si im nemuseu vôbec dať. Šak som im ani vôbec nedau.

Baví se dva hluší: „Včera jsem se vrátil pozdě večer domů a žena na mě začala křičet.”
- „A co jsi udělal?”
„Zhasnul světlo.

Chlapík príde do baru a objedná si pivo. Popíja si pivko, keď tu zrazu uvidí gorilu ako sedí v rohu krčmy.
Nedá mu to a opýta sa barmana:
- "Čo je to za gorilu?"
- "Ah, to je Mable, vie super trik, chceš ho vidieť?"
- "Jasné."
Tak teda barman zapíska na Mable, tá prejde cez celú krčmu až k nemu, keď v tom barman chytí železnú tyč a udrie gorilu po hlave. Tá si kľakne na kolená a začne ho barmanovi fajčiť.
- "Wau!" hovorí udivene chlapík.
- "Celkom zaujímavé však, chceš si to vyskúšať?"
- "Jasné kámo! Ale nejebni mi prosím až tak silno!"

"Pane řediteli, kolik ve vašem podniku pracuje lidí?" "Troufám si tvrdit, že dobrých 50%."

Ide Janko s Marienkou po lese a Jankovi sa zachcelo. Aby dostal Marienku začal vymýšľať:
- Počul som Marienka, že v lese býva vták ktorý sa vola mozgoďob a keď niekoho nájde vyďobe mu mozog z hlavy.
Marienka sa zľakla:
- A exsistuje proti nemu nejaká ochrana?
- Samozrejme - vraví Janko.
- Ak ho uvidíš stačí iba vopchať hlavu do kríka a je to.
Chvíľu idú mlčky a Janko zrazu zvolá:
- Marienka! Mozgoďob!
Marienka strčila hlavu do kríka a Janko jej stiahol nohavičky.
Po chvíli Marienka kričí:
- Len si ďobaj mozgoďob! Do mozgu sa aj tak nedoďobeš!

V škole dá učiteľka deťom úlohu, aby povedali príbeh, ktorý skončí vetou: "Mama je len jedna!". Prihlási sa Anička, známa bifloška a vraví: - Vždy, keď idem ráno do školy, moja mama ma učeše, aby som bola pekná. Moja mama je veľmi dobrá. Mama je len jedna! Prihlási sa Jožinko a vraví: - Moja mama mi každý deň urobí do školy desiatu, aby som nebol hladný. Mama je len jedna! Nakoniec sa prihlási Móricko: - Keď som včera prišiel domov, otvoril som dvere a náš byt bol plný dymu od cigariet, na koberci bol fľak od rozliateho červeného vína a mama sedela v obývačke rozčapená v kresle. Zakričala na mňa, aby som jej z chladničky doniesol dve fľaše piva. Otvoril som chladničku a zakričal: 'Mama, je len jedna!'