Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce. Zeptal jsem se ho, proč takhle skončil.
On řekl: "Do minulého týdne jsem měl ještě všechno!!! Měl jsem střechu nad hlavou, kuchaře, moje šaty byly prané a žehlené, měl jsem TV, internet, chodil jsem do posilovny, bazénu, knihovny, do školy, pokud jsem chtěl... "
Zeptal jsem se ho: "Co se stalo? Drogy? Alkohol? Rozvod???"
"O ne, nic takového," řekl. ".... Jen mě pustili z vězení."
Poslední den v roce. Odsouzenec je veden na smrt. Ale je nadmíru veselý, dokonce si prozpěvuje a radostně poskakuje. Když dorazí ke špalku, kat si ho nechápavě prohlíží a nevěřícně se ho zeptá:
"Člověče, víte vy vůbec, co vás čeká?"
"No jasně! Konečně budu na Silvestra pořádně sťatej!"
Dva kamarádi debatují o tom, kam pojedou na dovolenou.
První říká: "A co Rusko? Já tam byl a obchody byly plný chlastu a holek jsi moh´ mít kolik chceš!"
"Tak jo, já to zkusim."
Po měsíci se sešli a ten co právě přijel z Ruska říká:
"Prosím tě, cos mi to nakukal? V obchodech samý fronty a sotva jsem šáhl na nějakou holku, dostal jsem do držky!"
A druhý na to: "Fakt? A s kým jsi tam byl?"
"S Čedokem! A ty?"
"Já tam byl s wehrmachtem..."
Na dveře paní Gimpelové zabušil žebrák.
"Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím."
"Moc toho nemám", paní Gimpelová nato "chtěli by trochu nudlí ze včerejška?"
"Jak rád", praví žebrák.
"Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou."
Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: "Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož, nekecéj... A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi zavolat znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem dom", on složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...""
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
"No jasně, tati..."
Už týždne je štadión vypredaný a krátko pred zahájením finálového zápasu poháru si sadne na čestné miesto malý chlapec.
- Kde si prišiel k tej čestnej vstupenke? - pýta sa usporiadateľ.
- Doma, som starostov syn.
- A kde je pán otec?
- Doma, neúspešne hľadá tú čestnú vstupenku.
Ptají se lorda, jak přišel ke svému bohatství a on vypráví:
"Když jsem připlul do Států, tak jsem měl 20 centů, koupil jsem tedy za ně jedno jablko, vyleštil jej a prodal za 60 centů, za ně jsem koupil 3 jablka, vyleštil a prodal je za 1,80 dolaru. A tak to šlo dál a dál, den za dnem, až mi umřel strýc a odkázal mi 20 milionů dolarů..."
Ivan si potřebuje u lichváře Karpelese nutně vypůjčit rubl. Dohodnou se, že dvojnásobek peněz vrátí na jaře. Jako zástavu nechá karpelesovi sekyru.
Když je Ivan na odchodu, Karpeles na něj volá:
"Poslyš, Ivane, kdoví, jestli ty peníze na jaře budeš mít. Nemohl bys mi polovinu vrátit už teď?"
"To je nápad", říká si Ivan a rubl mu hned vrací.
Cestou domů přemýšlí:
"To je zvláštní. Rubl je pryč, sekyra je pryč, ještě jsem rubl dlužen a přesto se zdá, že je všchno v pořádku.
