Perličky z 02 linky:
Operátor: Kam je zapojený ten kabel?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.
-
Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak
vás upozorňuji, že to položím.
Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
Operátor: To je možné, ale už ne na mě.
-
Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník (cca 80let): Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.
-
Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
Operátor: Myslíte tím přímo mne?
Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.
-
Zákazník: Už mě tam všichni serete, v tý vaší ou tů sebrance!
Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
Zákazník: To možná vy, ale já ne!!
-
Zákazník: Já mám modem Aethra.
Operátor: Tenhle typ modemu má na sobě tři kontrolky. Jak teď svítí?
Zákazník: Svítí obě dvě.
-
Operátor: Vypojte z počítače USB kabel od modemu a nechte tam jenom síťový.
Zákazník: Jo, tak už ho mám vypojenej. Co teď?
Operátor: Teď napište do té lišty nějakou adresu.
Zákazník: To nejde.
Operátor: Jak to myslíte?
Zákazník: Píšu a nic se neděje!
Operátor: Vidíte na klávesnici tlačítko Num Lock?
Zákazník: Jo, už ho vidím.
Operátor: Mačkejte ho co nejrychleji za sebou, bliká na klávesnici něco?
Zákazník: Nic nebliká.
Operátor: Tak zapojte klávesnici zpátky do počítače.
-
Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo esemtépéčka?
Zákazník: Ehm..., cože?
-
Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosím vás, vy tam jste sám?
Operátor: Někdy mám ten pocit.
-
Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěma hodinama a nikdo se neozval! Chci to zrušit!
Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat...
-
Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor, jak si myslíte!
-
Zákazník: Já jsem výslovně říkal, ať mi sem neposílají toho technika, co tu byl minule! Jdu ke dveřím, vodevřu a co myslíte?
No byl to von!
-
Zákazník: Já bych křičel, já bych brečel, ale ani na jedno už nemám sílu.
Už jenom volám.
-
Operátor: Do jména zadejte O2.
Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.
-
Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už tejden v řiti!
-
Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
Zákazník: A kde jsem teď?
Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení...
Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože....
Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!
-
Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je Praha?
Operátor: Obávám se, že Madrid.
-
Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
Operátor: A už to funguje?
Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevim co se stalo!
Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...
Na stanici metra vo Washingtone DC sa postavil muž a začal hrať na husliach, bolo studené januárové ráno. Hral asi 45 minút Bachove skladby. V tom čase, pretože bola špička, prešli stanicou metra tisíce ľudí. Po troch minútach od prvých tónov prešiel okolo muž v strednom veku. Na pár minút sa zastavil, potom sa ponáhľal ďalej. O minútu neskôr dostal huslista svoj prvý dolár, nejaká žena mu hodila peniaze do škatuľky a bez zastavenia pokračovala v chôdzi. Neskôr sa niekto oprel o stenu a počúval, kým sa nepozrel na hodinky a neodišiel, zrejme sa ponáhľal do práce. Najviac pozornosti huslistovi venoval asi trojročný chlapec ,matka ho ťahala za sebou, ale dieťa sa zastavilo a dívalo na muzikanta. Nakoniec matka syna postrčila, dieťa pokračovalo v chôdzi, ale stále sa obzeralo.Toto sa opakovalo s niekoľkými inými deťmi a všetci rodičia, bez výnimky, ich nútili pokračovať v chôdzi. Za celých 45 minút hry sa na chvíľku zastavilo iba šesť ľudí. Asi dvadsiati mu dali peniaze bez toho,aby spomalili svoj krok. Vybral 32 dolárov. Keď skončil a nastalo ticho, nikto si to nevšimol. Nikto nezatlieskal, nikto hráča nespoznal. Nikto nevedel, že tým huslistom bol Joshua Bell, jeden z najlepších hudobníkov na svete. Hral jednu z najťažších skladieb, ktoré boli kedy zložené, na husliach za 3,5 milióna dolárov. Dva dni predtým vypredal Joshua Bell divadlo v Bostone za priemernú cenu lístka 100 dolárov. Inkognito hru Joshuu Bella na stanici metra zorganizoval denník Washington Post ako súčasť experimentu o vnímaní, vkuse a prioritách ľudí. Zadanie znelo: Dokážeme vnímať krásu na bežnom, obyčajnom mieste v nevhodnom čase? Dokážeme sa zastaviť a oceniť ju. Rozpoznáme aj v neadekvátnych súvislostiach talent? Jedným z možných záverov tohto experimentu je, že ak nemáme chvíľku zastaviť sa a počúvať jedného z najlepších hudobníkov hrajúceho jednu z najlepších skladieb, koľko ďalších vecí nám uniká? No čo poviete nie je to v tejto uponáhľanej dobe naozaj tak?
Isaac Newton vytvoril osobitné pravidlá pre Chucka Norrisa: Prvý zákon: Čokoľvek, čo nakopne Chuck Norris sa bude pohybovať donekonečna. Druhý zákon: Chuck Norris môže urýchľovať čokoľvek a v akomkoľvek smere, vrátane seba. Tretí zákon: Neexistuje žiadna rovnaká alebo opačná reakcia na Chuckovo obkružné kopnutie.
Neskoro večer , rodičia sú už poriadne unavení a tak idú uložiť svoje hyperaktívne dieťa spať. Jožkovi sa však veľmi spať nechce , tak počíta ovečky:“ jedná ovečka, druhá ovečka, tretia sliepka, koza, krava, kôň, strýko Donald farmu mal, heja heja makaréna .“
Traja Slovenský pracovníci v pekle dostali šancu odisť do neba, keď splnia čertovu úlohu. Čert povedal: “Vidíte tam tie 3 opice? Keď dokážete svojim rečníckym umením prvú rozosmiať, druhu rozplakať a tretiu presvedčiť, aby sa dala dobrovoľné zavrieť do klietky, prepustím vaše duše. Keďže ste všetci dobrí rečníci, mohlo by sa vám to podariť.” Prvý Išiel Mišo prišiel k prvej opici. Rečnil, rečnil, ale opica naň pozerala znudene a ignorovala ho. No a ostatne opice reagovali podobne. “Do pekelných plameňov s tebou!” skríkol čert. Druhy išiel Jožo mal ešte menej šťastia. Prvá opica mu vynadala, druha ho opľula a tretia pohryzla. “Do pekelných plameňov aj s tebou!” znova skríkol čert. Posledný išiel Fero . Prišiel k prvej opici a čosi jej pošuškal do ucha. Opica sa smiala, až sa v bokoch prehýbala. Druha opica po jeho slovách plakala, až jej slzy potokom tiekli. Tretia opica vystrašená vykríkla, skočila do klietky, zamkla ju a rýchlo prehltla kľuč. Čert bol z toho úplné mimo. “Čo…ako si to…?” pýtal sa. Fero povedal: “Prvej opici som povedal, že pracujem na Slovensku , druhej som povedal, koľko zarábam a tretej som povedal, že súrne potrebujeme nových zamestnancov .”
Přijde Josef k šéfovi do kanceláře a stěžuje si:
"Šéfe, nemohl byste mi zvýšit plat? Vždyť tu dělám už 10 let jen za 8000,-Kč měsíčně."
Šéf se pousměje, nalije Josefovi štamprle a začne:
"Podívej, Josefe, je pravda, že vyděláváš 8 000 Kč měsíčně, což je 96.000Kč
ročně, ale...
Rok má 365 dní. Z toho je 52 sobot a 52 nedělí. To je už jen 261 dní.
Dál máš 28 dní dovolené a 5 dnů jsi byl nemocný, to je už jen 228 dní.
Den má sice 24 hodin, ale ty pracuješ jen 8 hodin, tedy 1 třetinu dne, to
znamená 76 dní.
Nemluvě o tom, že v roce máme 13 svátků, což jsou dny pracovního volna,
tedy pracuješ jen 63 dní. To jsou jen 2 měsíce a 1 den.
No a co chceš víc za práci za dva měsíce?
Vždyť vyděláváš skoro 48 000 Kč měsíčně!."
"Promiňte, šéfe, nechtěl jsem vás vyrušovat..."
Dva alkoholici se takhle probudili k večeru z poslední opice v zoufalém absťáku a zjistili, že mají jen pár centů. Po chvíli zoufalého přemýšlení dostal Bill nápad. Za drobné koupil na rohu jeden párek v rohlíku a odtáhl kámoše do nejbližšího baru. Dali si tam pár panáků. Když se k nim blížil číšník s účtem,
Bill rozepnul Rickovi poklopec, vrazil mu do něj ten párek v rohlíku a začal předstírat, že mu kouří péro. Číšník začal řvát:
„Táhněte odsud, vy smradlaví buzíci!“
Chlapi se kvapně sebrali a zmizeli, samozřejmě bez nutnosti platit. Takhle obešli několik barů, až se večer dotrmáceli úplně zpití k jejich karavanu.
Bill povídá:
„Vidíš, co se dá podniknout s jedním hotdogem!“
„Jakej hotdog?“ směje se Rick, „ten jsme ztratili už v druhý hospodě.“
