Pepíček jede poprvé na skautský tábor. Děti se po příjezdu ubytují v malých chatičkách. Večer mají všichni jít spát, jenom malý Pepíček nechce pořád spát. „Slečno vychovatelko, nemohl bych si jít lehnout do chatky s vámi?“ ptá se vedoucí. „Co tě to napadá, Pepíčku,“ díví se slečna, „tady spí každý ve své chatce, nemůžu dělat kvůli tobě výjimky.“ „Ale moje maminka mi to vždy dovolí, jinak neusnu.“ Vedoucí tedy kývne a dovolí Pepíčkovi si lehnout vedle ní. „Slečno, mohl bych vám před spaním dloubat prstíkem do pupíku?“ ptá se Pepíček po chvíli. „Co blázníš? Lehni a spi!“ „Ale moje maminka mi to vždy dovolí, bez toho neusnu!“ I tentokrát tedy slečna kývne, ač nerada. Po chvíli ale zaječí: „Pepíčku, tohle ale není pupík!“ „Já vím.“ zamumlá Pepíček sebejistě „A tohle taky není prst!"
Žiak Jožko Vyskočil sa jedného dňa vybral na prechádzku a cestou vyliezol na vysokú jabloň. Zrazu vidí prichádzať svojou triednou učiteľku s riaditeľom.Tí si ľahnú pod strom a začnú si to rozdávať. Učiteľka sa pozerá nahor do koruny stromu a zareve: Vyskočil! A riaditeľ jej na to odpovie: Ale kdeže, je tam až po gu*e!
Šedzi typicka vychodnarska rodzina pri stole. Mama dala na stul veceru, dajaku zeleninu a recuje... Mam napad... Co keby sme sebe kupeli prasatko?... Šumne by sme ho karmeli, vychovali, zabili a mali by sme z neho pulno klooobaasky, slaaninky, hureeečky, suneečky.... V tym stane od stolu ocec a s calu silu vylepi synovi poza ucha, až mu stul da druhu... Šicke na neho patria, že co to... a z oca vyndze.. : UŽ HO VIDZIM DEBILA JAK TO SICKO ZERE BEZ CHLEBA..