Na stanici metra vo Washingtone DC sa postavil muž a začal hrať na husliach, bolo studené januárové ráno. Hral asi 45 minút Bachove skladby. V tom čase, pretože bola špička, prešli stanicou metra tisíce ľudí. Po troch minútach od prvých tónov prešiel okolo muž v strednom veku. Na pár minút sa zastavil, potom sa ponáhľal ďalej. O minútu neskôr dostal huslista svoj prvý dolár, nejaká žena mu hodila peniaze do škatuľky a bez zastavenia pokračovala v chôdzi. Neskôr sa niekto oprel o stenu a počúval, kým sa nepozrel na hodinky a neodišiel, zrejme sa ponáhľal do práce. Najviac pozornosti huslistovi venoval asi trojročný chlapec ,matka ho ťahala za sebou, ale dieťa sa zastavilo a dívalo na muzikanta. Nakoniec matka syna postrčila, dieťa pokračovalo v chôdzi, ale stále sa obzeralo.Toto sa opakovalo s niekoľkými inými deťmi a všetci rodičia, bez výnimky, ich nútili pokračovať v chôdzi. Za celých 45 minút hry sa na chvíľku zastavilo iba šesť ľudí. Asi dvadsiati mu dali peniaze bez toho,aby spomalili svoj krok. Vybral 32 dolárov. Keď skončil a nastalo ticho, nikto si to nevšimol. Nikto nezatlieskal, nikto hráča nespoznal. Nikto nevedel, že tým huslistom bol Joshua Bell, jeden z najlepších hudobníkov na svete. Hral jednu z najťažších skladieb, ktoré boli kedy zložené, na husliach za 3,5 milióna dolárov. Dva dni predtým vypredal Joshua Bell divadlo v Bostone za priemernú cenu lístka 100 dolárov. Inkognito hru Joshuu Bella na stanici metra zorganizoval denník Washington Post ako súčasť experimentu o vnímaní, vkuse a prioritách ľudí. Zadanie znelo: Dokážeme vnímať krásu na bežnom, obyčajnom mieste v nevhodnom čase? Dokážeme sa zastaviť a oceniť ju. Rozpoznáme aj v neadekvátnych súvislostiach talent? Jedným z možných záverov tohto experimentu je, že ak nemáme chvíľku zastaviť sa a počúvať jedného z najlepších hudobníkov hrajúceho jednu z najlepších skladieb, koľko ďalších vecí nám uniká? No čo poviete nie je to v tejto uponáhľanej dobe naozaj tak?
Sedí tři ženský v baru.
Jedna povídá: "To jsem takhle sáhla jednou mýmu Vencovi na koule, a to byste nevěřily, ten je má tak strašně studený."
Druhá říká: "To musím taky vyzkoušet."
Druhý den se zase sejdou a ta druhá povídá: "To je zvláštní, ale ten můj Béďa je má taky strašně studený."
Třetí na to: "To je zajímavý, to taky zkusím."
Třetí den přijde a je v obličeji samá modřina. Obě se jí ptají, co se jí stalo.
Ona: "Sáhla jsem mýmu starýmu na koule a povídám mu, to je zvláštní, ty máš studený koule stejně jako Venca a Béďa."
Rusku vymreli vsetci kocúri, tak sa zúfalé
macky rozhodli pozvat superkocúra z USA,
aby vyriesil danú situáciu. Vsetky macky
ho sli cakat na letisko. Prvá bola hlavná
macka, ktorá si vydupala, ze s ním pôjde
prvá. Hlavná macka odisla so
superkocúrom a vsetky ostatné macky
cakali celú noc a celý den. Nakoniec sa
hlavná macka priplazila celá znicená a
macky na nu naliehali,aby im
porozprávala, aké to bolo. Moje zlaté,
predstavte si to: Najskôr jedenkrát za
komínom, potom trikrát na lavicke,
osemkrát na smetiaku, dvakrát na
chodníku, sestkrát pri jazierku, styrikrát
pred restauráciou a dvakrát v parku mi
porozprával ako vo Vietname prisiel o
gule a vtáka...
Medvěd spadne do jámy a najde ho zajíc, který z toho má takovou radost,
že začne běhat kolem a křičet: "medvědééé blbečkůů já tě pochčijůůů!"
vytáhne pindíka a medvěda počůrá.
Nestačí mu to a začne zase běhat kolem a řvát: "medvědééé blbečkůůů # já
těPoserůůůů!" našpulí prdelku a hodí na medvěda bobky.
Pak radostí lítá kolem, ujede mu noha, spadne dolů k medvědovi a povídá:
"medvěde, nebudeš tomu asi věřit, ale já se ti přišel omluvit!"
Príde hudobník k sexuológovi. "Pán doktor, som husľový virtuóz a mám ohromný problém. Vždy, keď koncertujem, postaví sa mi vták a poslucháči sú z toho na mŕtvicu. Čo s tým? Veď ma hudba živí! "" Máte tu husle ", pýta sa doktor. "Iste." "Tak niečo zahrajte". Huslista začne hrať a vták mu začína stúpať. "Bodaj by sa vám nepostavil," povie lekár, "veď hráte samé pič....y!"
Přijde zajíc do obchodu se zeleninou: "Dobrý den, máte shnilou mrkev?" ptá se.
"Nemáme," odpovídá prodavač a zajíc odchází.
Druhý den přijde znovu a ptá se: "Máte shnilou mrkev?"
"Nemáme," odpoví prodavač.
Tak se to opakuje celý týden, až zajíc přijde poosmé a ptá se: "Dobrý den, máte shnilou mrkev?"
Prodavače to už naštve a povídá: "Ano, představ si, zajíci, že máme."
Zajíc vytáhne z kapsy legitimaci a povídá: "Obchodní inspekce."