Nabourají dvě blondýny. Vystoupí z aut a děsně se hádají: „Jsi koza!”
„Jsi kráva!”
„Kam jsi jela, kozo?!”
„Do kosmetického salónu, krávo!”
„To já také, kozo!”
„A na kolik jsi měla termín, krávo?!”
„No, na 11.00, kozo!”
„Vždyť říkám, že jsi kráva! Já jsem přece měla na 10.00, tím pádem jsi mi měla dát přednost ty..!!!”
Zasnubena, vidata a milenka še bavia o svojich milostnich vzťahoch. Dohodňu še , že svoiich chlopoch prekvapia a obľekňu sbebe kožene šmati. Kožene bodi, visoke bokanče, maska a tak. Po paru dňoch še štretňu a dohvariaju še.
Zasnubena:
"Vracil še domu neskoro večar. Bul dobiti po roboce, ale kedz me uvidzel u tim koženim, vľetnul na mňe až še žem zatrasla..."
Milenka:
"Bul večar, štretli me še u kancelarni. Uvidzel me u tim koženim, ulapel me a už ani neznam co še stalo,ale načisto me rozbil,daco šalene..
Vidata:
"Dzeci som poslala ku maceri, obľekla še do koži, von prišol z roboti, zobral sebe pivo z ľadňički, ovladač, puščil sebe spravi a hutori: Ta co Batman,co budze na večeru?"
Starší manželský pár leží v posteli. Žena se podívá na manžela a povídá:
"Můžeš mi říct, na co jsi před těmi pětadvaceti lety myslel, když jsi vedle mne takhle ležel."
Manžel:
"Na to, že ti vyšukám mozek z hlavy a vysaju kozy do placata."
Manželka se culí a ptá se:
"No a na co myslíš teď miláčku?"
Muž odvětí:
"Že se mi to docela povedlo..."
Zazvoní telefon a Pepíček ho zvedne.
Pepíček: "Haló, tady Pepíček, kdo tam?"
Tatínek: "Ahoj Pepíčku, tady tatínek."
Pepíček: "Ahoj tatínku, co potřebuješ?"
Tatínek: "Pepíčku, vezmi v kuchyni ten veliký nůž, jdi do ložnice a když tam uvidíš maminku s nějakým pánem, tak je oba zapíchni."
Pepíček (po chvilce): "Nó, tak jsem tam šel a byla tam maminka s nějakým pánem, tak jsem je oba zapíchnul."
Tatínek: "Správně. Teď vyndej ze skříně velký pytel, dej je oba do toho pytle a zavaž ho provázkem."
Pepíček (po chvilce): "Nó, tak jsem je strčil do pytle a ten pytel zavázal."
Tatínek: "Dobře. Tak teď vezmi lopatu a na zahradě vykopej jámu."
Pepíček: "Ale, tatínku, my přece žádnou zahradu nemáme."
Tatínek: "Tak pardon, to bude omyl."
