Chlopik u vlaku še pyta sprievodcu, kedy ten vlak zastavi v Šečovcoch.

- Pane, toto je expres, ten v Šečovcoch nestoji. 

- Vy sebe robice srandu, ne? Ja nutne mušim vystupic v Šečovcoch! 

- Je mi ľúto, pane, ale tento vlak tam nestojí. 

- Muši ozda buc dajak možnojsc. 

- No, jedna by tu bula. Možem povedzec strojveducomu, žeby spomalil, a ja vas potrimem nad nastupišťom a pomaly vas budzem spušťac dolu. 

- Ta šak to dzivota. Šak to šalenstvo,dumace že to dokažeme? 

- No, stoji to za pokus. 

Vlak tedy vchadza do stanici, sprievodca trime chlopa za sako u vzduchu. Chlopik u vzduchu uceka. Sprievodca ho pomaly spušča nižej, až še chlopikovo nohy dotkňu nastupišča. Kmitaju s neuveriteľnu rychloscu. Sprievodca ho spušča calkom a pušči ho na žem, chlop pomaly straca na rychlojsci. Už to ne je šprint, ale normalny svižny beh. Kedz chlopika miňa konec vlaku, z poslednych dzveroch še dakto vykloni, schmatne ho za galir na saku, vcahne do vlaku a hutori: 

- Chlope, mace ščesce, že som tu akurat stal. Toten vlak tu inakši nema zastavku !