V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje:
„No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte…“
Nachomýtne se k tomu nějaká pedagogická odbornice samouk a s uznáním povídá:
„To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka.“
Na to otec:
„Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!“
Traja páni na vedeckej konferencii Traja starší páni boli na vedeckej konferencii ubytovaní na sedemdesiatom poschodí mrakodrapu. Po celom dni strávenom na prednáškach sympózia ich zdrvila správa, že v hoteli nefunguje výťah. Prvý hovorí: – Čo sa dá robiť, páni. Musíme ísť pešo a aby nám to pekne ubehlo, navrhujem, aby sme našu pozornosť cestou upriamili na niečo príjemné. Tak napríklad, ja by som mohol začať rozprávať vtipy, ty začneš na dvadsiatom piatom poschodí spievať a ty začneš na päťdesiatom poschodí rozprávať smutné príbehy. Tak teda vyrazili a prvý rozprával vtipy. Cesta príjemne ubiehala a keď druhý na päťdesiatom poschodí dospieval, tretí sa nadýchol a vraví: – Začnem svojím najsmutnejším príbehom. Kľúče od izby som nechal v aute…
Pražan klidně pojídá v bistru na Václaváku svoji snídani, když se k němu posadí typický Američan žvýkající žvýkačku.
Pražák ho ignoruje a tak Američan, kterého to netěší, začne rozhovor: "Sníte celý ten chléb?"
Pražák rozmrzele: "Samozřejmě".
Američan: "My ne, my jíme jen to, co je uvnitř, kůrky sbíráme do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich croissanty a vyvážíme do Evropy."
Pražák dál tiše přežvykuje snídani.
Američan pokračuje: "Jíte s chlebem džem?"
Pražák: "Samozřejmě."
Američan: "My ne, my jíme k snídani jen čerstvé ovoce, potom sbíráme všechny šlupky a zbytky do kontejneru, vyrobíme z nich džem a prodáváme ho do Čech."
Pražák se zeptá: "A co děláte s použitými kondomy?"
Američan: "Vyhazujeme je samozřejmě."
Pražák: "My ne, my je sbíráme do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich žvýkačky a prodáváme do Ameriky."
Príde Žid do neba a búcha na nebeskú bránu. Otvorí svätý Peter a pýta sa:
- Čo chceš, Žid?
- Chcel by som sa, prosím, rozprávať s Ježišom.
Svätý Peter na to:
- A čo, chceš ho poprosiť o odpustenie, že ste ho ukrižovali?
- Nie, on nám totiž ešte nezaplatil za poslednú večeru
Stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť, takže auta nejezdí. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se blíží k němu - strašidelně a pomaloučku. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, tak si naskočí ... Chce řidiči poděkovat,
ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku do pohybu. Chlápek sedí jak zařezanej, vyděšenej k smrti a nemůže se strachy pohnout. Pak se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a zdrhá pryč. Pořád se ohlíží, bojí se, ze auto zrychlí a přejede ho, takže se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu (kupodivu ještě otevřenou), zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený, litujou ho a obdivujou ... Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlapi, poručej si grog a rozhlížej se kolem. A v tom jeden povídá druhýmu:
"Hele vole, že je to ten kretén, co si naskočil, když jsme tlačili?"