Pepíček jede poprvé na skautský tábor. Děti se po příjezdu ubytují v malých chatičkách. Večer mají všichni jít spát, jenom malý Pepíček nechce pořád spát. „Slečno vychovatelko, nemohl bych si jít lehnout do chatky s vámi?“ ptá se vedoucí. „Co tě to napadá, Pepíčku,“ díví se slečna, „tady spí každý ve své chatce, nemůžu dělat kvůli tobě výjimky.“ „Ale moje maminka mi to vždy dovolí, jinak neusnu.“ Vedoucí tedy kývne a dovolí Pepíčkovi si lehnout vedle ní. „Slečno, mohl bych vám před spaním dloubat prstíkem do pupíku?“ ptá se Pepíček po chvíli. „Co blázníš? Lehni a spi!“ „Ale moje maminka mi to vždy dovolí, bez toho neusnu!“ I tentokrát tedy slečna kývne, ač nerada. Po chvíli ale zaječí: „Pepíčku, tohle ale není pupík!“ „Já vím.“ zamumlá Pepíček sebejistě „A tohle taky není prst!"
Študent príde na skúšku, potiahne lístok s otázkou, prečíta, nahodí zhrozený výraz a pýta sa:- Pán profesor, môžem si vytiahnuť inú otázku?- No tak dobre - profesor mal očividne dobrú náladu. Ale toto sa opakovalo niekoľkokrát, až nakoniec profesora prešla... trpezlivosť a hovorí: - Dajte index! A zapísal mu za tri. Keď študent celý šťastný odišiel, asistent sa pýta:- Prečo ste mu to dali? Veď nič nevedel.- Niečo vedieť musel, keď tak usilovne hľadal!
