Malý chlapec pozoruje zedníka na lešení. Tomu najednou upadne lžíce, a tak pro ní slézá.
„To můj tatínek je taky zedník,“ chlubí se chlapeček, „ale on má lžíce dvě – když mu jedna upadne, tak si vezme druhou a pracuje s ní.“
Zedník si jen něco nespokojeně zamumlá a myslí si o tom své. Po chvíli mu ale z lešení spadne kladivo. Sleze pro něj a chlapeček zase říká:
„To můj tatínek má kladiva dvě – když mu jedno upadne, tak si vezme druhé a pracuje dál.“
Zedník má co dělat, aby se udržel a vzteky kluka nenakopl. Když už je ale dole z lešení, řekne si, že si alespoň za roh odskočí. Chlapeček vykoukne zpoza rohu, chvíli zedníka pozoruje a pak říká:
„Můj tatínek má dva; jednoho malýho – tím čůrá a jednoho velkýho – tím mamince čistí zuby…“