Dvaja ruskí inžinieri plnia raketoplán palivom. Jeden z nich hovorí: “Počúvaj, to palivo smrdí ako vodka.” Druhý trochu odleje, ochutná a vraví: “To palivo chutí ako vodka.” Tak obaja vypijú polovicu nádrže. Na druhý deň ráno jeden telefonuje druhému: “Sergej, už si prdol?” “Ešte nie, prečo?” “Tak to ani nerob, lebo ja ti volám z Tokia!”
Príde Fero k doktorovi na liečenie a ten sa ho pýta: “Koľko denne vypijete?” “Tak liter vodky.” “A ako dlho pijete?” Fero: “Nie tak dlho, od detstva.” Doktor: “No dobre. Takže začneme s liečbou?” Fero: “Áno. “Doktor: “Dva poldecáky denne a ani kvapku naviac!” Fero: “Dva poldecáky! Dobre, pán doktor!” Na druhý deň uvidí doktor Fera ako sa len tak tak drží na nohách a pospevuje si. Doktor mu vyčíta: “Ale pane, veď sme sa dohovorili, že vypijete maximálne dva poldecáky. ” Fero: “Joj môj milý doktor a ty si myslíš, že sa liečim len u teba?
Dvaja kamaráti došli k záveru, že už to takto ďalej nejde, že už to pitie je najvyšší čas nechať. Mali však ešte jednu fľašu vodky. “Nech za nás rozhodne osud,” povedal ten prvý po chvíľke váhania. “Ty sa otočíš ku mne chrbtom a ja zatiaľ tú fľašu schovám tu do toho stola. Buď do pravého, alebo do ľavého šuplíka. Keď uhádneš správny šuplík, fľaša spolu ešte vypijeme. Keď neuhádneš, vylejeme vodku do umývadla. “Stalo sa. Kamarát sa otočil chrbtom, fľaša zmizla v šuplíku a dotyčný váhavo zašepkal: “V pravom šuplíku.” “No, tak to bola skúška,” hovorí prvý kamarát. “A teraz sa poriadne sústreď a hádaj naozaj!”
Dva alkoholici se takhle probudili k večeru z poslední opice v zoufalém absťáku a zjistili, že mají jen pár centů. Po chvíli zoufalého přemýšlení dostal Bill nápad. Za drobné koupil na rohu jeden párek v rohlíku a odtáhl kámoše do nejbližšího baru. Dali si tam pár panáků. Když se k nim blížil číšník s účtem,
Bill rozepnul Rickovi poklopec, vrazil mu do něj ten párek v rohlíku a začal předstírat, že mu kouří péro. Číšník začal řvát:
„Táhněte odsud, vy smradlaví buzíci!“
Chlapi se kvapně sebrali a zmizeli, samozřejmě bez nutnosti platit. Takhle obešli několik barů, až se večer dotrmáceli úplně zpití k jejich karavanu.
Bill povídá:
„Vidíš, co se dá podniknout s jedním hotdogem!“
„Jakej hotdog?“ směje se Rick, „ten jsme ztratili už v druhý hospodě.“
Bolo päť hodín ráno keď barman konečne zavrel krčmu a išiel si domov ľahnúť do postele. Len čo si ľahol hneď v tej chvíli mu zazvonil telefón: “Haló,” ozval sa opitý hlas, “halooo! O koľkej otvárate ?” “O jedenástej,” odsekol barman a zavesil. Vzápätí telefón zvonil znova. “Halooo, nemohol by ste mi dnes otvoriť skôr?” “Počúvajte, neotravujte, pred jedenástou do krčmy nepustím ani nohu a hotovo!” “No áno, ale ja predsa nechcem ísť dnu! Ja chcem ísť von!”
V krčme sedia dvaja pripitý východniari, a jeden druhého sa pýta:
" Ty čuj, a podľa tebe, co je lepši dostac - Parkinsona abo Alzheimera?"
" No podľa mne Parkinsona!"
" A to už čom?"
" No furt je lepši dakus poviľivac, jak zapomnuc že máš vypic!" Ta na zdravičko!
